Padesát

26. března 2018 v 22:23 | Bobouš |  Zápisky
Čeho tak asi může být 50? Padesát kilo brambor? Padesát korun? Padesátka na silnici? Padesátý léta? Padesátý narozeniny? No, loni slavil padesátku jeden náš známý. A teď můj taťulda. Jsem z toho celá pryč, a ne v kladným smyslu, prostě mýmu tátovi je už padesát? Tomu samýmu, kterýmu bylo před deseti lety 40? Svět je krutej, ale já doufám, že tu bude ještě aspoň dalších padesát.
 

Stres mě přivede do hrobu

6. března 2018 v 14:07 | Bobouš |  Zápisky
Jak řekla doktorka, "něco vám leží v žaludku". Paráda, říkám si, takže mě moje zmršený dětství opravdu přivede do hrobu a jak se říká, stresory mám "všude, kam se podívám". A navíc mám jít ke cvokaři, super, to jsem si diagnostikovala sama už dávno, teď už na to mám i papíry. Co s tím teď? Rovnou se odepsat či s tím něco dělat? Tomu asi musím dát čas.

Re:

31. ledna 2018 v 11:21 | Bobouš |  Zápisky
Report, restart, regenerace, reinkarnace, rebelie, revize, relativita, reborn, restrukturalizace, reakce, renovace, rekonstrukce... ještě pár navíc by se jich hodilo. Je potřeba shrnout všechno, co se za poslední měsíc událo. Nutno zmínit, že se mi nechtělo nic psát, a proto jsem nic nepsala, nemělo by to význam. Ale už se zase pomaličku dostávám do klidu, do jakéhosi stavu, který mi umožňuje fungovat zase nějak jinak.
 


Těší mě, jsem vánoční dárek

24. prosince 2017 v 22:36 | Bobouš |  Zápisky
Zn. Budete mě milovat! Obávám se, že možná budu znít jako novopečená maminka, která opěvuje věškeré přednosti svého čerstvého potomka a omlouvá ho za každou špatnost.

Poslední dobou

20. prosince 2017 v 22:08 | Bobouš |  Zápisky
Musím říct, že poslední dobou je to celé nějaké divné. Nepopsatelné. Bezvýznamné. Zkrátka divné. A proto raději článek nečtěte, pokud si nechcete pokazit dobrou náladu.

Zayferus – sovy

10. listopadu 2017 v 18:27 | Bobouš |  Fotografování
Opět pár fotek z tábora, tentokráte pokračování dravečků, no dravečků, sov od Zayferusu, jo, sovy žeru, jsou tak strašně moudře roztomilý. Ježiš to je ujetý.
Některý mi dokonce i hezky pózovaly... ono totiž některý sovy se dívají na svůj odraz v objektivu, a to nekecám, jedna sova se kdysi bála přistát mámě na ruce, jelikož vždy zahlédla svůj odraz v máminých slunečních brýlích. Jo, a to mi stačí k tomu, abych vyvodila, že jiný sovy se prohlíží v objektivu.

Tátova

30. října 2017 v 10:34 | Bobouš |  Zápisky
O každém miminu se říká, že je buď podobné otci, nebo matce. Matčiny kamarádky zarytě tvrdí, že miminko se podobá mámě. Otcovi kamarádi si zas stojí za tím, že je podobné tátovi. Nejspíš to bude proto, že daní přátelé vždy dobře znají jen jednoho z nich a dokážou v dětské tváři spatřit rysy jednoho z rodičů. O tom tu ale psát nechci. Chci psát o tom, jak to vidím já sama o sobě, a to nejen dle vzhledu, ale hlavně povahy. Poslední dobou totiž bilancuji životem a napadají mě různé teorie o tom, čí vlastně jsem.

Další články


Kam dál