Jenom Linkini?

17. června 2017 v 18:33 | Bobouš |  Zápisky

Dnešní článek bude poněkud odlišného charakteru. Obvykle nedávám své emoce moc znát a nechávám si je pro sebe, ale nutně si potřebuji zapsat všechno, co si pamatuju a co si budu moci přečíst za 10 let znovu, až Linkini zase přijedou do Česka. Pokud vám to neuniklo nebo pokud sledujete hudební scénu, tak určitě víte, že poslední červnová neděle byla poctěna návštěvou Linkin Park v Praze. Jestliže to nevíte, tak navíc říkám, že Linkini jsou jedna ze dvou skupin, které poslouchám, proto pro mě byl jejich koncert velmi významnou a důležitou událostí. Linkini jsou pro mě zkrátka srdcovou záležitostí, díky jejich písničkám jsem se vyhrabala z nejedný depky a tak všechno možný, však to znáte. A právě proto si to musím zaznamenat, hezky za čerstva, i když mám v hlavě svým způsobem trochu vymeteno, protože toho bylo tolik, že to můj mozek očividně nestíhá vzít v potaz.
 

Domovina... s trochou představivosti

31. května 2017 v 23:10 | Bobouš |  Zápisky
Jsem natolik vyšťavená, že ani nevím, jak pořádně začít článek, takže jsem natolik originální, že článek začínám právě úvahou nad tím, jak článek začít. Fuj. Normálně tohle odsuzuji, ale vážně nevím. Pořád tu na blogu píšu, že mám někde něco za rohem, či za barákem, nebo coby kamenem dohodil, ale jsem si jistá, že většina z vás stále netuší, odkud to vlastně jsem. Ono vzít foťák a vyfotit památky nejblíže k domovu je popravdě daleko těžší, než fotit něco neznámého. Ale nakonec jsem se k tomu tak trochu dokopala, samozřejmě tomu dopomohly naše poznávací výlety v okolí. Já se divím, že si ještě říkám vlastenec, když to tady tak strašně moc (ne)znám.

Hrad Střekov a Windsor

29. května 2017 v 20:12 | Bobouš |  Zápisky
Koncem dubna jsme trávili víkend v Litoměřicích, jelikož kamarád slavil dvacetiny. Krom přiopitých oslav jsme čas využili i trochu bohuliběji. Nejprve výletem na hrad tyčící se nad hladinou Labe - hrad Střekov. A na druhý den náhodně na zříceninu Windsor.
 


Skály Prachovské

21. května 2017 v 9:12 | Bobouš |  Fotografování
Jelikož Velikonoce si nepřály, abychom výletili, vynahradili jsme si to na prvního máje včetně oslavy svátku lásky. Dokonce se k nám připojili rodiče.
Počasí nám vcelku přálo, sice foukalo a během dne se po obloze začaly honit buclaté mráčky, ale jinak bylo příjemně. Člověk by ani neřekl, že ty Prachovské skály jsou tak rozsáhlé. Na internetu psali, že to má člověk prochozené za 2 a půl hodiny, byli jsme tam skoro 4 hodiny a ještě jsme to všechno nestihli. Tak co to?
Udělali jsme dobře, že jsme jeli brzy ráno, protože když jsme kolem jedné odjížděli, parkoviště bylo narvané k prasknutí a auta stála ještě daleko podél cesty.

Kvetoucí potvory

12. května 2017 v 14:54 | Bobouš |  Fotografování
Nafocené během pravidelných dubnových procházek se psem. Shýbání k zemi kvůli pár kvítkům, polemizování nad nastavením foťáku, nadšení i zklamání z fotek s neautomatickým vyvážením bílé, vztekání se nad mraky zastiňujícími slunce, vláčení psa do míst, kam se mu nechce, nervní zaostřování na kvítky ve větru, neustálé kontrolování baterky, snažení neztratit krytku objektivu, lezení na posed s foťákem na krku, odtahování psa od hovna u posedu, tajné sledování souseda na poli, nadávání nad absencí sluneční clony a polarizačního filtru, snaha dokázat si, že třeba ty fotky nejsou tak strašný, přemýšlení nad úpravami fotek, prodírání se hustým porostem březového háje...

Bezděz je běs děs

6. května 2017 v 14:28 | Bobouš |  Zápisky
Před měsícem a kousek (ano, ono zázračně slunečné dubnové počasí bylo) jsme s přítelem vyrazili zase po dlouhé době na nějaký výlet a tentokrát se naším cílem stal Bezděz. Oba jsme tam už kdysi byli samostatně, ale svým způsobem jsme si ani jeden nevybavovali, jak to tam vlastně vypadá. Možná proto, že na něj oba každý den koukáme z dálky, tedy minimálně já ano. Krom Bezdězu totiž koukám imrvére na Valečov, Mužský a i Zvířetice (s trochou představivosti).

To byl zase duben

27. dubna 2017 v 13:35 | Bobouš |  Zápisky
Duch aprílu pomalu odchází a přitom mně to přijde čím dál tím víc zábavnější, což samozřejmě myslím ironicky. Protože dubnový počasí bylo vážně peklo, chtěla jsem si dát do kupy už konečně motorku a někam si vyjet, jenže buď prší, a nebo je taková kosa, že se to nedá, což je šílený. Loni jsem tuším jezdila už na konci února. I když vlastně první týden dubna byl slunečný a já chodila už v mikině, vážně aprílový počasí. Nemám ho ráda.

Další články


Kam dál