Zayferus – sup

Úterý v 23:11 | Bobouš |  Fotografování
Jak jsem již říkala, na táboře nás navštívil Zayferus, což pro mě byla jediná příležitost k vytažení dlouhého objektivu. Hlavní vedoucí mě ve fotografování podpořil, sám je fotografem a chápe tu slabost pro neobvyklé záběry. A sám téměř celou hodinu fotil na sekvence.

Jedním z fotografovaných objektů byl sup bělohlavý, který seděl přímo u mě, a tak jsem měla možnost ho cvaknout při každé změně polohy.

Těch šílených úprav si nevšímejte, nedokázala jsem se rozhodnout nijak střídmě, holt jsem extremista.
 

Tolik života do toho umírání

20. září 2017 v 12:27 | Bobouš |  Zápisky
Tolik podnětů, tolik radostí a starostí, tolik zážitků, tolik času... bylo a ještě bude. Jsem tak ráda, že jsem konečně zasedla ke klávesnici a píšu, píšu ty střípky z uplynulých téměř dvou měsíců, které mi splývají všechny dohromady, na spoustu z nich už jsem dávno zapomněla a nikdy nevzpomenu. A i tak to budu celé psát asi hodně dlouho. Co má být zapomenuto, nechť už nikdy nevyjde na povrch. "Na zdraví!" připíjí burčákem.

Hej, živote?!?

11. července 2017 v 23:08 | Bobouš |  Zápisky
"Hej, hej, Šalamoune, co to je za fešáka? Pojď sem, Šalamoune, pojď, koťátko, pojď sem. Huuu. Hej. Heej. Šalamoune, slyšíš mě? Tak pojď, Šalamoune! Pojď, broučku... Pojď sem. Huuu. Hej, hodnej kluk, Šalamoun, hodnej kluk, šikula, šikula. Kdo je šikula? Co je to za fešáka? Dělej, pospěš si!!! Můžeš přidat??? Dál už jeho pozornost neudržím! Ahoj! Ahoj! Sprav to! Sprav to!"
Kdo uhodne původ této citace, má u mě malé bezvýznamné plus.

Dva měsíce nezaznamenaných událostí, životních zvratů a zvratků. To bude extra dlouhý článek.
 


Pohledy do Ráje

29. června 2017 v 0:33 | Bobouš |  Fotografování
Už už začínají prázdniny a to tu nedávno byl začátek roku, Velikonoce i čarodějnice jsou už minulostí. Ale já doháním resty, a tak dneska drobet fotek z čarodějnického odpoledne, kdy jsem dostala pozvání od babi a dědy na výlet a nakonec jsem je ještě sama zavedla do neznámých výšin.

Jenom Linkini?

17. června 2017 v 18:33 | Bobouš |  Zápisky

Dnešní článek bude poněkud odlišného charakteru. Obvykle nedávám své emoce moc znát a nechávám si je pro sebe, ale nutně si potřebuji zapsat všechno, co si pamatuju a co si budu moci přečíst za 10 let znovu, až Linkini zase přijedou do Česka. Pokud vám to neuniklo nebo pokud sledujete hudební scénu, tak určitě víte, že poslední červnová neděle byla poctěna návštěvou Linkin Park v Praze. Jestliže to nevíte, tak navíc říkám, že Linkini jsou jedna ze dvou skupin, které poslouchám, proto pro mě byl jejich koncert velmi významnou a důležitou událostí. Linkini jsou pro mě zkrátka srdcovou záležitostí, díky jejich písničkám jsem se vyhrabala z nejedný depky a tak všechno možný, však to znáte. A právě proto si to musím zaznamenat, hezky za čerstva, i když mám v hlavě svým způsobem trochu vymeteno, protože toho bylo tolik, že to můj mozek očividně nestíhá vzít v potaz.

Domovina... s trochou představivosti

31. května 2017 v 23:10 | Bobouš |  Zápisky
Jsem natolik vyšťavená, že ani nevím, jak pořádně začít článek, takže jsem natolik originální, že článek začínám právě úvahou nad tím, jak článek začít. Fuj. Normálně tohle odsuzuji, ale vážně nevím. Pořád tu na blogu píšu, že mám někde něco za rohem, či za barákem, nebo coby kamenem dohodil, ale jsem si jistá, že většina z vás stále netuší, odkud to vlastně jsem. Ono vzít foťák a vyfotit památky nejblíže k domovu je popravdě daleko těžší, než fotit něco neznámého. Ale nakonec jsem se k tomu tak trochu dokopala, samozřejmě tomu dopomohly naše poznávací výlety v okolí. Já se divím, že si ještě říkám vlastenec, když to tady tak strašně moc (ne)znám.

Hrad Střekov a Windsor

29. května 2017 v 20:12 | Bobouš |  Zápisky
Koncem dubna jsme trávili víkend v Litoměřicích, jelikož kamarád slavil dvacetiny. Krom přiopitých oslav jsme čas využili i trochu bohuliběji. Nejprve výletem na hrad tyčící se nad hladinou Labe - hrad Střekov. A na druhý den náhodně na zříceninu Windsor.

Další články


Kam dál