Těší mě, jsem vánoční dárek

24. prosince 2017 v 22:36 | Bobouš |  Zápisky
Zn. Budete mě milovat! Obávám se, že možná budu znít jako novopečená maminka, která opěvuje věškeré přednosti svého čerstvého potomka a omlouvá ho za každou špatnost.
 

Poslední dobou

20. prosince 2017 v 22:08 | Bobouš |  Zápisky
Musím říct, že poslední dobou je to celé nějaké divné. Nepopsatelné. Bezvýznamné. Zkrátka divné. A proto raději článek nečtěte, pokud si nechcete pokazit dobrou náladu.

Zayferus – sovy

10. listopadu 2017 v 18:27 | Bobouš |  Fotografování
Opět pár fotek z tábora, tentokráte pokračování dravečků, no dravečků, sov od Zayferusu, jo, sovy žeru, jsou tak strašně moudře roztomilý. Ježiš to je ujetý.
Některý mi dokonce i hezky pózovaly... ono totiž některý sovy se dívají na svůj odraz v objektivu, a to nekecám, jedna sova se kdysi bála přistát mámě na ruce, jelikož vždy zahlédla svůj odraz v máminých slunečních brýlích. Jo, a to mi stačí k tomu, abych vyvodila, že jiný sovy se prohlíží v objektivu.
 


Tátova

30. října 2017 v 10:34 | Bobouš |  Zápisky
O každém miminu se říká, že je buď podobné otci, nebo matce. Matčiny kamarádky zarytě tvrdí, že miminko se podobá mámě. Otcovi kamarádi si zas stojí za tím, že je podobné tátovi. Nejspíš to bude proto, že daní přátelé vždy dobře znají jen jednoho z nich a dokážou v dětské tváři spatřit rysy jednoho z rodičů. O tom tu ale psát nechci. Chci psát o tom, jak to vidím já sama o sobě, a to nejen dle vzhledu, ale hlavně povahy. Poslední dobou totiž bilancuji životem a napadají mě různé teorie o tom, čí vlastně jsem.

Jetřichovicko

21. října 2017 v 9:18 | Bobouš |  Fotografování
Není práce jako práce, občas se musí pořádně máknout, jindy je to lážo plážo a jindy zase něco mezi tím. Mezi ten střed se pro mě řadí určitě práce táborové vedoucí. Děti je potřeba pořád hlídat, a to hlavně na výletě, ale i při tom se dá stihnout pořídit pár fotek.

Ty dnešní byly pořízeny na vyhlídce Vilemínina stěna a na Marianině vyhlídce, bylo to už k závěru celodenního výletu a naštěstí jsme ty šílené schody vedoucí k Marianě šli jen dolů, jelikož jsme na vyhlídky přišli z druhé strany. Dominantou krajiny je jistě Růžovský vrch a Havraní skála.

Zayferus – sup

17. října 2017 v 23:11 | Bobouš |  Fotografování
Jak jsem již říkala, na táboře nás navštívil Zayferus, což pro mě byla jediná příležitost k vytažení dlouhého objektivu. Hlavní vedoucí mě ve fotografování podpořil, sám je fotografem a chápe tu slabost pro neobvyklé záběry. A sám téměř celou hodinu fotil na sekvence.

Jedním z fotografovaných objektů byl sup bělohlavý, který seděl přímo u mě, a tak jsem měla možnost ho cvaknout při každé změně polohy.

Těch šílených úprav si nevšímejte, nedokázala jsem se rozhodnout nijak střídmě, holt jsem extremista.

Tolik života do toho umírání

20. září 2017 v 12:27 | Bobouš |  Zápisky
Tolik podnětů, tolik radostí a starostí, tolik zážitků, tolik času... bylo a ještě bude. Jsem tak ráda, že jsem konečně zasedla ke klávesnici a píšu, píšu ty střípky z uplynulých téměř dvou měsíců, které mi splývají všechny dohromady, na spoustu z nich už jsem dávno zapomněla a nikdy nevzpomenu. A i tak to budu celé psát asi hodně dlouho. Co má být zapomenuto, nechť už nikdy nevyjde na povrch. "Na zdraví!" připíjí burčákem.

Další články


Kam dál