Boboušoviny

3. srpna 2018 v 11:11 | Bobouš |  Zápisky
Mám pocit, že s tímto označením kdysi přišel jeden bloger, dnes už cestovatel, a troufám si tvrdit, že od nedávna už i můj kamarád. Systémově je to slovo vlastně zcela správně, význam je ale poměrně široký. Až teprve nedávno mi ale došlo, jak specifický je právě pro Bobouše. Asi bych to popsala jako "něco, co se může stát jenom mně". Například si myslím, že není úplně standardní záležitost uvíznout v České republice na ostrově. To je docela podobné tomu, jak jsem se před lety v říjnu omylem vykoupala v kašně. To je tak dávno, že už to ani není pravda.
 

Konec má začátek a naopak

14. července 2018 v 0:13 | Bobouš |  Zápisky
Milý deníčku, je to sotva měsíc, co mi skončila životní etapa trvající bezmála tři a půl roku. Nemíním si stěžovat, vše se zdá najednou tak nějak lepší a příjemnější, najednou mě toho tíží míň a má duše dostála svého vytouženého klidu. Jak by řekli jogíni, jsem v rovnováze, alespoň částečné. Vzpomínám si, s hlavou v rukách a očima probleskujícíma mezi prsty, jak jsem si na počátku puberty šifrovala do deníku jméno chlapce, který se mi onehdá líbil. Vzpomínám si, se sarkastickým úsměvem na tváři, jak jsem randila s klukama na internetu. Vzpomínám si, s hanebným ruměncem ve tvářích, jak jsem si na internetu psala prasárny s muži, které jsem ani neznala. Vzpomínám si, se spokojeným pohledem, na své první a poslední rande v životě.

Kopretiny v plotě

30. června 2018 v 23:43 | Bobouš |  Fotografování
Tyto fotky jsem pořídila už loni v květnu. Přesně rok a měsíc mi trvalo, než jsem jim věnovala trochu péče. Ten čas strašně letí. Momentálně se snažím najít něco, co dá mému životu řád. Jsem jako pštros, co schoval hlavu do písku. Žiju ve svý bublině, která nemá budoucnost, ale vypadá to, že ta bublina je snad diamantová. Po velmi těžkém rozhodnutí jsem teď nebyla schopná dva týdny hnout ani prstem, snad mi pomůže odreagování na brigádě.
 


Přežívám

29. května 2018 v 23:47 | Bobouš |  Zápisky
Koukám, že čas letí jako splašený divoký kůň a už jsou to zase skoro dva měsíce, co jsem nebyla schopná se k něčemu blogovému dostat. Úmyslně neříkám dokopat nebo donutit, protože nutit se není třeba, faktem je, že zkrátka nemám moc potřebu psát na blog. Však to určitě znáte, takové ty životní přechody, změny hodnot, krize a podobné těžkosti lidského života.

Padesát

26. března 2018 v 22:23 | Bobouš |  Zápisky
Čeho tak asi může být 50? Padesát kilo brambor? Padesát korun? Padesátka na silnici? Padesátý léta? Padesátý narozeniny? No, loni slavil padesátku jeden náš známý. A teď můj taťulda. Jsem z toho celá pryč, a ne v kladným smyslu, prostě mýmu tátovi je už padesát? Tomu samýmu, kterýmu bylo před deseti lety 40? Svět je krutej, ale já doufám, že tu bude ještě aspoň dalších padesát.

Stres mě přivede do hrobu

6. března 2018 v 14:07 | Bobouš |  Zápisky
Jak řekla doktorka, "něco vám leží v žaludku". Paráda, říkám si, takže mě moje zmršený dětství opravdu přivede do hrobu a jak se říká, stresory mám "všude, kam se podívám". A navíc mám jít ke cvokaři, super, to jsem si diagnostikovala sama už dávno, teď už na to mám i papíry. Co s tím teď? Rovnou se odepsat či s tím něco dělat? Tomu asi musím dát čas.

Re:

31. ledna 2018 v 11:21 | Bobouš |  Zápisky
Report, restart, regenerace, reinkarnace, rebelie, revize, relativita, reborn, restrukturalizace, reakce, renovace, rekonstrukce... ještě pár navíc by se jich hodilo. Je potřeba shrnout všechno, co se za poslední měsíc událo. Nutno zmínit, že se mi nechtělo nic psát, a proto jsem nic nepsala, nemělo by to význam. Ale už se zase pomaličku dostávám do klidu, do jakéhosi stavu, který mi umožňuje fungovat zase nějak jinak.

Další články


Kam dál