Podvečerní Liberec

Neděle v 13:46 | Bobouš |  Fotografování
Dojíždění do školy nemám úplně tak jednoduché, jak se může zdát. Občas jsem tam moc brzy, a tak si vždy lámu hlavu s tím, co dělat. S postupným příchodem jara, prodlouženým slunečním svitem a teplejším počasím jsem se rozhodla, že si s sebou někdy vezmu foťák, projdu se po Liberci a vyfotím některé budovy, které mě oslovily už při prvních procházkách městem. Mým cílem se tak stala historická část města okolo radnice.
 

Nezklamali!

17. března 2017 v 15:10 | Bobouš |  Oblíbené
Se takhle podívám dneska na YouTube a co nevidím, první video co na mě vykoukne - nový song od Linkinů. Pokud to nevíte, tak já jsem do LP naprostý blázen, poslouchám je již několik let a znám všechny jejich písničky. Teda v tom smyslu, že název ke konkrétnímu songu nepřiřadím, ale když kterákoliv hraje v rádiu, tak poznám, čí je.

Zpožděný ohňostroj

14. března 2017 v 17:18 | Bobouš |  Fotografování
Vážení čtenáři, už jsem si myslela, že z loňského roku mám všechny fotoresty vyřízené, tu ale tak přemýšlím a najednou mi na mysl vytane novoroční ohňostroj. Jen tak pro ujištění, fotky to nejsou nějak závratně úžasné, ale některých je mi líto, aby jen tak zůstaly v počítači. Kort když jsem se na ně tolik připravovala. Totiž, na focení ohňostroje jsem se připravovala tak dlouho, jako na nic jiného. Zatím. Tož vám tu sepíšu krátký příběh o tom, jak to celé probíhalo, a doplním ho různými výřezy, záběry a záchvěvy těch světelných paprsků.
 


Něco, co mnozí nezažili

10. března 2017 v 19:03 | Bobouš |  Zápisky
Pomalu, ale jistě, mi táhne ke dvacítce. Ono se říká, věk je jenom číslo, ale když se nad tím člověk zamyslí a uvědomí si, že mu může zbývat třeba už jen 40 let... to je jak kdybyste už měli třetinu života za sebou. No, ale o tom jsem tu mluvit nechtěla. Jen jsem si na ten věk vzpomněla při asociaci myšlenek na zabíjačku, o které tu dneska mluvit budu. A bude to bez fotek, prasátko si třeba někdy nafotím, ale ne když má svou poslední hodinku.

Barvy zimy

26. února 2017 v 15:15 | Bobouš |  Fotografování
Sama pořádně nevím, jestli mám nebo nemám zimu ráda. Vždycky mi vadilo, že je zima pocitově, že člověk musí být nabalen do několika vrstev, nemůže se hýbat, v budovách svlékat... zkrátka samé nepříjemnosti. Taky mi vadí rozbředlý nebo posolený sníh, je to fujky. Ale faktem je, že druhý problém jsme několik let moc řešit nemuseli, až letos se vrátila skutečná sněhová nadílka, která vydržela úctyhodnou dobu.
A když se sníh drží v krajině, na polích, v lesích a tak, tak to už za to stojí, to už mi tak moc nevadí. Navíc bílá barva sněhu se hodí jako fajn pozadí pro fotky. Jenže v tom sněhu všechno vypadá tak smutně, ponuře, pokud slunce nesvítí...
A tak teda co potom fotit? No, mě už ta bílá barva všude kolem unavovala, a tak jsem poklekla do sněhu a vyhledávala barvy zimy, moc jich tedy není, ale nějaké přecejen.

Typická dovolená - den sedmý, osmý, devátý a desátý

19. února 2017 v 11:24 | Bobouš |  Zápisky
Už to nebudu dál protahovat. O dovolený tu melu už od září a pořád ne a ne se dopracovat k závěru. Takže dnes to snad konečně uzavřu. Protože další dovolená už teoreticky klepe na dveře. Skončila jsem středou, a tak zbývá ještě čtvrtek, pátek, sobota a neděle. Inu, je i není o čem povídat. Vezmu to ve zkratce. Zaprvé proto, že si to už úplně nevybavuju, zadruhé se nedělo nic výjimečného. A navíc článek proložím fotkami racků, protože se mi z toho nechce dělat extra článek. A na závěr se můžete "těšit" na shrnutí dojmů a všeho, co mi ta dovolená vlastně dala. Jestli vůbec něco.

Akce a reakce

14. února 2017 v 12:26 | Bobouš |  Zápisky
Už delší dobu jsem nebyla schopná vyplodit něco deníčkoidního. Za jednak proto, že jsem "neměla" čas a za druhé, že jsem čekala, až se bude něco pořádného dít. Na druhou stranu se mi podařilo dohonit téměř všechny blogové resty, zejména ohledně fotek. Velmi mě potěšilo uveřejnění fotek na hlavní stránce blogu, opravdu jsem to nečekala.
Ve svém osobním životě jsem prožívala spíše strasti a starosti než-li radosti, ale nakonec to víceméně všechno dobře dopadlo a já se teď mohu těšit ze spravených nervů.

Další články


Kam dál