Krušný začátek prázdnin

2. července 2014 v 8:37 | Bobouš |  Zápisky
Budu jako všichni ostatní omílat pořád dokola, jak je strašně super, že jsou už konečně prázdniny? Ne, kašlu na to!
...JSOU PRÁZDNINY!!!... :D
Jsem to tak nějak počítala, zjistila, že vlastně už bloguju přes dva roky. Jako je to hrozný, vtipný na tom je, že vloni zjara jsem ten předchozí necelý rok blogování odstranila a smazala po něm stopy. To samé hodlám v podstatě udělat znovu s články na "starším blogu", akorát tam nechám svou milovanou lukostřeleckou rubriku, která je mimochodem stále nejčtenější. :D Ironie trochu. Důvod, proč to dělám, existuje, ale nepovím ho.



Některých článků je mi fakt líto, ale co se dá dělat, moje deníčkovské zápisky musejí býti známy pod jiným jménem, protože předchozí přezdívka se nějak moc rozmohla a je nebezpečné ji používat, respektive být já někým z mých známých, přečíst si, co ta holka píše za bejkárny, tak se jí vysměju. Už se pod to nemohu podepsat svou nejoblíbenější přezdívkou. A tohle je jen ten menší důvod. Větší nepovím. Ale všechny články mám už zálohované a i když je smažu pro veřejnost, v archivu blogu pořád zůstanou ve smazaných. A na ten starý blog pořád hodlám přispívat lukostřeleckými počiny. Navíc tam dost využívám galerii.

A co tedy ten krušný začátek prázdnin? Nejprve si řekněme, proč zrovna krušný. Je to proto, že moje prázdniny opět začínají celodenním vysedáváním na notebooku. Nejprve jsem dodělávala jistou kontrolu e-mailů, takový dlouhý seznam blogerů, jejich mailů a jejich aktivity. Proč? Neřeknu. Pravda, vloni jsem byla závislá na Stronghold Crusader, letos je to pro změnu Call of Juarez (kolof chuaréz, blbe!), *a sama neví jak se to správně čte, yeah*. Takže gaming je moje další klasická náplň trávení prázdnin. V pondělí jsem dokonce oprášila, doslova oprášila, už víc jak rok rozskládané puzzle a doplnila asi 5 dílků, no úspěch! Jakože fakt, protože zkuste si skládat jednolitou plochu trávy (trávy, co pasou krávy, ne trávy, jako marihuany).

A když jsem se dostala k těm puzzlím, tak si vzpomínám, že brácha v půlce června vyhrál druhý místo na jedné místní akci, na které přece neřeknu, to byste hnedle našli, kde bydlím (na naší dědině jsem jediná svého druhu). Brácha teda vyhrál druhé místo, a jelikož cen bylo fakt hodně a všichni soutěžící si vybírali dvě ceny, tak stejně ještě ceny zbyly, ale tyhle už si rozebrali místní. Nevím proč, ale všichni soutěžící se asi styděli si vzít puzzle s Kámasútrou. Jenže to bych nebyla já, kdybych nepožádala bratříčka, aby mi je vzal. Normálně bych si je vzala sama, ale máma by mě asi zastřelila. Takže mám doma puzzle s Kámasútrou a hodlám je i postavit (teda až po tý trávě a jednom gepardovi - dvoje puzzle), ač je máma přesvědčená, že tu Kámasútru dám někomu jako vtipný dárek. Může rovnou zapomenout, ten obrázek mi jednou bude viset nad postelí, abych se mohla inspirovat, až přijde čas. Jako vážně!

Možná by bylo ještě fajn zmínit fakt, že jsem si každý den nastavila budík na 5:30, blázen, říkáte si, že jo? Ale mně to vážně nevadí. Uznávám, že včera jsem budík típla a zase usla, a vstala až v deset, *a ten čtyř a půl hodinovej skluz byl pak fakt znát celý den*. Ale jinak takhle hodlám vstávat celý prázdiny, když budou mít rodiče ranní. Mámě se to střídá, takže jeden týden vždy budu vstávat kolem desátý, aby se neřeklo, že jsem divná, že vstávám tak brzo, a aby ji nenapadlo mě nějak využít, když mám přece takovou hromadu času. Je to tak, že se většinou nudím až odpoledne, mezi třetí až pátou, ale nechce se mi nic dělat, ani uklidit ten neuvěřitelnej bordel, kterej se tu hromadí už od září, a pokud nějak nezakročím, nechci to tu vidět za rok, respektive bych tu za rok už neviděla vůbec nic. Jediné co se mi zatím daří držet na uzdě, je množství použitého nádobí na mém stole, nikdy tu není nic déle jak dva dny, a to je prosím úspěch na člověka, který je schopný si u sebe syslit vše tak dlouho, jak jen to jde, respektive do doby, než zjistí, že ve skříních už není žádné nádobí.

A už jsem si vzpomněla. Před měsícem a něco mi bylo zase o rok víc. Zas o rok blíž k osmnáctce! Ale to je jedno, protože já se musím přeci pochlubit tím, co jsem dostala. Úplně nejvíc mě dostal dárek od bráchy, do poslední chvíle mě fakt nenapadlo, že tam bude to, co tam bylo. Byla to taková nedobytná krabice, oblepená izolepou co nejvíc to šlo. Vycpaná snad celým štosem letáků a úplně uprostřed krabice č. 2. V okamžiku, kdy jsem zahlédla ten nápis, takové to zpodobnění krabice, do kterých se dávají modely aut, tak mi to došlo. Normálně brácha mi dal model Camara v měřítku 1:24. Já se radostí, dojetím, překvapením prostě rozbrečela a moje máti zase zakročila a vše musela nutně dokumentovat, *kdo jí sakra navedl na mobil s foťákem*? Ano, napíšu to ještě jednou, mám Chevrolet Camaro SS RS 2010. Sice mu zapomněli dát polstrování zevnitř na strop, ale to nevadí. Hlavně že je žluté a má černé pruhy.
A pak ty hrozné tajnosti s dárkem, který pro mě přichystal strejda. Ještě jednou, díky za dárek, ale stejně tě nemám ráda a myslím si, že jsi to udělal proto, abys v našich očích působil v lepším světle. Stejně jsem pořád na straně tety. (tohle vůbec není pro vás, ale pro vlastní zadostiučinění). Zkrátka mi objednal dvouhodinovou vyjížďku na koni. Máma se toho hned chytla a překecala tátu, aby mohla jet taky, takže jsme krokem jeli ve třech (já+máma+dozor) na dvě hodiny lesem. Jako jízda jako taková paráda, akorát o to víc se mi teď chce začít jezdit, na tom koni se jezdit naučit a pak si jít jednou za čas zajezdit normálně. Sice jsem druhý den byla trochu zlámaná, ale máma víc. :D Navíc jsem měla hodnou klisnu a občas jsem měla chuť ji jaksi pobídnout do něčeho víc než je krok. A stejně jsem tušila, že mě vezme na koně, protože pořád říkali, jaký to má být překvapení, a že mu to poradil brácha. Mám tě ráda bráško! :)

A já bych teď už mohla jít vyvenčit tu naši chlupatou smradlavou kouli s jazykem až u zadku, a pak si možná zastřílet... potřebuju na tu střelnici sakra!

Svůj Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama