A zase to Německo!

18. října 2014 v 0:29 | Bobouš |  Zápisky
Já vím, že s tím pořád otravuju, když ono se pořád něco děje. Ač bude mít tento článek dosti žůžové vyvrcholení, tak to stejně napíšu chronologicky po sobě, protože prostě proto!
Ne, nejsem v pořádku, jen zažívám tak trochu euforii, možná nějaký psychický problém.


Takže, v úterý na konci páté vyučovací hodiny, zrovna účetnictví, se ozve zaklepání na dveře a do třídy vstoupí paní profesorka K. V. s tím, že hledá ty lidi, co se napsali jako zájemci o praxi v Německu, tak se hlásím já a Z. Profesorka nám říká, ať zítra, tedy ve středu, po druhé hodině odpolední přijdeme za ní, aby s námi urobila jakýsi pohovor, takže ano, přece na ně došlo i pro němčináře. Na jednu stranu fajn, na druhou stranu jsem se v tu chvilku začala klepat jak ratlík, protože prostě mluvit neumím a vím o tom.

Ale i přes to jsem se tedy ve středu po obědě dostavila za paní profesorkou. Dohromady nás bylo pět, z devíti, ty ostatní byly na nějaké exkurzi či co. Tak jsme šly k nějaké třídě a tam si nás po jedné vždy volala a kecala s náma po německu. Šla jsem hned jako druhá, už jen kvůli autobusu, ale hlavně, já byla docela v klidu! Já sociofob nemající hlavu na jazyky a v klidu před pohovorem v cizím jazyce? Naprosto nemyslitelné! Nechápu to, do teď mi to hlava nebere...

Ale tak jsem teda do té třídy šla a zděsila se při pohledu na pana profesora D., s jehož účastí jsem naprosto nepočítala, nakonec jsem ho ani nevnímala, jak si v klídku pracoval na počítači. Jenže ve chvíli zděšení na mě profesorka začala šprechtit německy, prvních pět slov mi naprosto uteklo, protože to bylo rychlé, ze zbytku jsem vyrozuměla něco ve smyslu "že si popovídáme a ona uvidí, jak já jí budu rozumět", to dávalo docela smysl. Tak jsem se posadila a už při tom usazování na mě chrlila hrozně dlouhé rozvinuté souvětí slov, které mi v tu chvíli přestalo dávat smysl a souvislosti. Přesto jsem asi rozuměla, ovšem odpověď byla dosti strohá, už nevím ani jaká... :D A tak jsem se snažila pochytit vždy nějakou informaci z jejího v podstatě monologu, abych mohla dát dohromady aspoň odpověď typu "ja" oder "nein". A že tak většina odpovědí skutečně vypadala. Ptala se mě, co budu dělat o víkendu (což mi říká, že se musím asi sama naučit budoucí čas, protože, jak bude někde níže ještě popsáno, ho možná do měsíce budu potřebovat), jestli vím něco o Wolfsburgu (ptejte se na něco zeměpisného člověka, jenž pomalu neví hlavní město Francie), přičemž jsem použila tu krásnou větu "Já nevím.", napsala bych to německy, ale neumím napsat ostré es, jednou z dalších otázek bylo třeba, kde bych chtěla tu praxi mít, jestli je lepší němčina nebo angličtina, kolik nás je ve třídě a jak moc o němčině mluvíme, z čeho chci maturovat, proč chci do Německa, jestli jí rozumím, tady jsem do svého seznamu používaných slov zařadila ke slovu wenig slovo etwas, a úplně nejvíc to bylo zabité otázkou, jestli mám ráda auta, ne bych říct prostě nemohla, takže jsem řekla, že jo, ale totálně jsem se zamotala v popisování toho, jak je Camaro skvělý, protože jsem zapomněla jak se řekně "pěkný".
A nebylo to jediné slovo, v tu chvíli se moje slovní zásoba snížila na nějakých 50 slov, které jsem možná použila, ale i když ty slova znám, tak jelikož jsem je v životě nepoužila, tak jsem je prostě nedokázala použít. Což mě trochu odrovnalo, protože jsem si myslela, že jsem na tom trochu líp.
Pak ale přešla do češtiny, s tím, že konverzace němčinářům chybí a v podstatě jsme chvilku mluvili o tomhle, že uvidí a že se přes víkend rozhodne. Tak jsem jí poděkovala, bylo za co, aspoň vím skutečnou úroveň své němčiny, skoro jsem se na ten rozhovor nepřipravovala, jen se ujistila v některých věcech, které jsem ani nepotřebovala, takže, ano, moje němčina je zatraceně mizerná. Teď už to vím a dobrovolně přiznávám. :D

Ono to ale nemá konce! Ve čtvrtek ráno jsem se šla podívat na suplování a u suplů si mě paní profesorka K. V. opět odchytila s tím, jestli o to Německo opravdu jevím zájem a ptala se mě, jak je to s tím, že jsem napsaná ještě na Slovensko, kam jsem se dostala do výběru hnedle, i když až na poslední místo. :D Že je možný, že neseženou tolik pozicí a kdybych byla napsaná na 6. místě na Německo, a míst by se našlo jen pět, tak abych zas nepřišla o to Slovensko. A že jsem se při tom pohovoru aspoň snažila odpovídat, a že Z., co byla po mně, prý nic moc neumí a nemluví. A hlavně, že prý potom ti vybraní mají před odjezdem na praxi 8 hodin všeobecné přípravy. Tak mi zas řekla, že si to nechá přes víkend projít hlavou. Tak dobrý, zas jsem poděkovala, s rozbouřenou myslí.

Dovolím si menší vsuvku. Naše škola je úplně nejvíc hrozná v tom, že nám nikdo nic neřekne a že nikdo ani ty informace nikde nevypíchne na nástěnku. Řekli nám, že budou praxe v zahraničí a kolik berou lidí, ale že by zároveň řekli něco o pohovorech nebo o přípravě? To ne, to nám nikdo říct nemůže, a máme si to asi vycucat z prstu, já to opravdu nepochopím, jediný dvě informace a nejsou toho schopný.

Jenže pátek taky přinesl své ovoce. Měli jsme přestávku před předposlední hodinou, němčinou, já si chtěla otevřít sešit s tím, že se zas mrknu na to jak se tvoří infinitiv s "zu", jenže než jsem se pro ten sešit vůbec natáhla, paní profesorka K. V. najednou vpadla do třídy, už asi popáté za poslední tři dny se mě zeptala na jméno a říkala mi, že jde za profesorem H., který ty praxe organizuje všeobecně, že mě tam napíše a že prostě pojedu do Německa. Teď by se hodila taková ta sprostá anglická fráze. Já do Německa? Co jsem si to na sebe ušila? Proboha! Tak odešla za H. a za chvíli se vrátila. Tak řečnicky se ptala, kde bych asi tak mohla pracovat, jestli v obchodě nebo v kanclu, či ve školce, na což jsem hned zareagovala s tím, že děti mám ráda (těšte se mrňouskové :D), takže doufám, že jsem si tím trochu nahrála. Jsem holt mrcha vypočítavá. :D
Až na to, že jsem pak o té hodině němčiny vůbec neválela, spíš byla totálně mimo. Proč ne? :D

Ale, ještě je tam jedna maličkost, prý budu asi muset v případě potřeby ubytovat asi během listopadu nějakého Němce, ne že by mi to vadilo, oni se nás na to ptali už předtím, akorát jsem myslela, že pro ně musíme mít samostatný pokoj, ale ono prý ne, klidně jim můžem ustlat ve vlastním a spát na zemi (ještěže máme tu postel v kumbále :D). Takže možná bych se mohla rozmluvit už teďkon trochu, ale to není jisté, jestli vůbec přijedou.
A hlavně, ještě se někdo musí zmínit před rodiči, protože jim se nic neříká, a tak pravděpodobně nemají ani o ničem potuchy. :D Rebel!

Takže, tímto snad Německo uzavírám, buď do doby, než Němci přijedou sem, nebo až do května/června, kdy se začnou uskutečňovat ony praxe.

Majte sa pekne ludia!

Svůj Bobouš
 


Komentáře

1 Jay Jay | Web | 19. října 2014 v 4:06 | Reagovat

Mně to připadá skvělý! :-) Aber nicht als ein Camaro, das ist zu wenig, mnohem víc! :-D
Vidíš, že se to nakonec povedlo, Německo ti moc přeju ;-)

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 20. října 2014 v 21:57 | Reagovat

[1]: Ich habe Angst... :S :D
Uvidíme, jak to dopadne, aj tak sa docela těším... :D

3 stuprum stuprum | Web | 20. října 2014 v 22:50 | Reagovat

A to ještě Sudeťáci nerozumí dialektům, kterými se mluví 50 km od nich. :)

4 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 20. října 2014 v 23:12 | Reagovat

[3]: Holt se dneska každý učí jinému jazyku... víc mě dostává, když Češi nerozumí Slovákům či naopak, hlavně ti mladí. Ač uznávám, že některá slova jsou hůře odvoditelná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama