Exkurze ve škodovce, sociofob, Doctor a Hra o trůny a další hlouposti

7. října 2014 v 0:47 | Bobouš |  Zápisky
Ach ano, ještě mi zbývá napsat/dopsat jakési takési události, které nebyly řečeny v minulém článku. A jelikož nemám nějako náladičku na dlouhé hrozně vtipné a stupidní úvody, respektive úvod jeden, tak pozvolna přecházím rovnou k věci...


V pondělí 29. září jsem měla tu čest navštívit Škodovku (Škoda Auto a. s.). Ne, že by se mi ta pocta nějak líbila... Zkrátka jsem musela, protože to bylo v rámci školy a nevyvlíknul se z toho v podstatě nikdo. Ani tak by mi nevadila samotná exkurze, jako to, že jsme museli na naši exkurzi vypracovat zprávu o třech stranách, si říkáte, co to je za problém pro takového ehm ehm "pisálka" z blogu? On by to problém nebyl, kdybychom mohli psát vlastní dojmy, ale to né, my museli jet podle nějaký přihlouplý osnovy a napsat kravinky o historii, dodavatelích a blá blá blá blá blá... zkrátka to, co člověk, který je naprosto netechnicky založený (i když ho to občas štve) a ekonomiku, jenž studuje, nemá rád, byla tato exkurze opravdu zbytečná a nepřínosná, naopak, hluboce finančně vyčerpávající. Ale tak abych tu jen nekydala hnůj na požadavky naší školy...
Ve škodováckém muzeu už jsem jednou byla, co jednou, dvakrát, jak v té verzi před rekonstrukcí, tak i v té po rekonstrukci, a v obou případech dokonce zdarma, poprvé jsem totiž byla malý špunt a podruhé jsem tam byla jako dítě zaměstnance firmy. Tudíž muzeum pro mě nebylo nijak přínosné. Průvodce se to snažil sice nějak zábavně oživit, ve finále z toho ale vyšel jako arogantní machýrek. Ptal se třídy, co je chladič, ať to jdou názorně ukázat na nějakém veteránovi. Nikdo to snad nevěděl, nebo ti, co byli předvoláni, to nevěděli, ani kluci. Naštěstí bych si já ostudu neutrhla (krom pneumatik a světel je chladič jediný, co poznám :D). Ne že tohle by z průvodce udělalo arogantího machýrka, ale to jak nám oklikou říkal, že jsme blbí... zas bych mluvila o datumech, ušetřete mě!
Každopádně pak jsme k sluchátkům vyfasovali slušivé oranžové vestičky s nápisem hlásajícím "VISIT". Díky za ně! :D (bohužel jsme je nakonci museli vrátit :/) A s vestičkami jsme nastoupili do autobusu, jenž nás povozil přímo v areálu závodu. Na dvou místech nás vykopli ven, u lisovny a na montáži. Upřímně, ve škodovce nikdy dělat nechci, se třeba odstěhuju, i když pravda je, že v této oblasti tam seženete nejlíp placené místo. Otřesy monumentálního lisu v lisovně mě spíše děsily a dokážu si také představit rozpoložení dělníků, na jejichž místě bych si připadala jak cvičená opice, když se na mě všichni chodí dívat.
Zkrátka děkuji, stačilo mi to, víc netřeba.

Ale přejdu k méně rozčilovací záležitosti. Že jsem sociofob, vím už dlouho, přehlédnu, že jsem se ještě donedávna chybně označovala za asociála, protože moje znalost cizích slov, které ráda hojně užívám, je na stejné úrovni jako moje znalost "významných" datumů. Moje sociofobie znamená tudíž i to, že když se mám objednat k lékaři, odkládám to co nejdéle a to třeba i o čtvrt roku, což se mi podařilo právě před pár dny, když jsem se konečně dokázala !telefonicky! objednat na ortodoncii. Stejný problém mám i s oslovením učitelky ve škole nebo prodavačky v obchodě. Nejhorší je ovšem vystupování před obecenstvem, a je jedno, jestli je to jeden člověk, nebo sto. Nejenže mám problém referovat před třídou, jak teď na střední, tak i dříve na základce, tak nedokážu ani souvisle mluvit před vlastní rodinou. Nejvíc mě štve, že jsem nikdy nepřišla na důvod, z čeho ta má fobie je, prostě nevím. Ale to možná někdy rozeberu v dalším článku.

Taková mini vsuvka - každopádně teď mám v hlavě připravený dva "zajímavý" projekty.

Ve čtvrtek, ten první v říjnu, jsem byla se psem na očkování proti vzteklině, u nás na dědině u zastávky, a musím přiznat, že díky bohu za ten košík, který jsme museli loni pořídit. Už vidím, jak by mě to naše zvíře zase chtělo sežrat. S košíkem je s ním lepší manipulace a jednodušejší (co tohle je za patvar?) oočkování, protože nepouští hrůzu. Zbytečně se nedusí, protože tak nějak ví, že s košíkem nic nezmůže, a tak si ani na ostatní psy nedovolí víc než zavrčení. Jediné, v čem ho lituju je, že košík neměl od malička a vždy se ho urputně snaží servat z čumáku, protože na něj prostě není zvyklý, ale v rámci bezpečnosti jak lidí, tak psů, tuto oběť neochotně podstupuje.

A na konec, v pátek po škole jsem byla se skútrem na garantované servisní prohlídce po 1 500 kilometrech, když se zamyslím, tak je to hrozné číslo, tolik kilometrů jsem najezdila... ale to je jedno, skútříka mi dali do pořádku, vyměnili oleje, spravili zavírání kufru, které mi upadlo a opravdu to bylo levnější než-li minule.
Jelikož jsem ale asi hodinu a půl čekala v kanceláři/recepci servisu, než mi servis provedou, tak jsem si předem do mobilu natáhla poslední díl Doctora Who (v té době The Caretaker; Školník), což byl zároveň jediný díl, který mi zbýval do prohlášení: "Viděla jsem všechny Doctory kromě classiků!". Říkám byl, protože od soboty je už zas díl nový a já si ho stáhnu až ke konci týdne s titulkama. Jenže epizoda Doctora má jen 45 minut +-, takže jsem zároveň porušila svůj slib, že Hru o trůny si první přečtu a až pak se podívám na seriál, tzn. při čekání na skútr jsem se dívala i na první díl Hry o trůny, takže mám zase co na stahování a sledování, protože se mi to líbilo taky! A pak přijde Torchwood. :D

A to je už všechno, nemám co říct, snad jen, že tento týden ještě určitě vyjde článek na téma týdne, protože k tomuhle mám co říct.
Fantastické!

Svůj Bobouš
 


Komentáře

1 Jay Jay | Web | 8. října 2014 v 20:03 | Reagovat

A tak se ptám - má cenu něco plánovat?
:-)

1500 jsem letos skoro ujel na kole, zas tak strašný číslo to není ;-) Možná taky potřebuju servisní prohlídku, mě tak napadá. Ale jak se na ni objednat, když jsem sociofob? (radši jsem se kouknul, jestli to je ono, prý ano)
V pondělí jsem dostal už druhou dávku očkování proti vzteklině, košík jsem ani nepotřeboval :-D Psa jsem tam žádnýho neviděl, tak nevím, psi asi chodí na jinou kliniku.

Sociofobie se dá trochu zlepšit. Neříkám, že úplně zmizí, je to individuální, ale jsou jisté způsoby. Drsné a přitom zároveň zábavné :-)

Story s chladičem mě tedy rozesmála, jak tohle někdo může nevědět? :-D

Když si člověk bere vestu "VISIT" poprvé, je to sranda. Když si ji bere podruhé, potřetí, podesáté, k tomu ještě brýle a nedejbože přilbu, začíná to být otrava. Ale podívat se do provozu jakéhokoliv podniku je IMHO vždy zajímavé. Aspoň pro mě. I jen proto, abych poznal, kde a co nikdy nechci dělat... ;-)

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 8. října 2014 v 20:47 | Reagovat

[1]: Zda má cenu něco plánovat se odzvíš doufám zítra. :D

Na kole nejezdím, pravda, letos jsem s ním teda v soužití byla po tři týdny denně 8 km, když jsem jezdila na brigádu - nechtěl se mi plýtvat benzin. Ale jinak mě na kole nazastihneš, moc namáhavé. :D :D

Pokud ty jsi sociofob, tak... imaginárně ti podávám ruku, ale jen imaginárně, protože jsem sociofob. :D Já se ovočkovat jen tak nenechám, z jehel mám od jistý doby taky jistou fobii. :D
Že s tím jde něco dělat, mi je jasné, ale asi k tomu musí člověk mít něco/někoho, co/kdo ho správně povede...

Nevím, jak to někdo nemůže nevědět, ale tak, třída je z MB, tak proč by to někdo měl vědět? :D Všude škodovky a ze třiceti lidí to vědí dvě holky. :D Proč ne. :D

Musela jsem si zjistit, co je IMHO, a tak tedy podle mého skromného názoru, co mě ani trošičku nezajímá, mi za návštěvu nestojí, musí mě zkrátka něco přesvědčit... kde chci jednou dělat vím, sice mi to asi nevyjde, ale tak to se pořeší potom. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama