Pořád je o čem psát, a ne že ne!

5. října 2014 v 21:11 | Bobouš |  Zápisky
Varování: Pokud právě začínáte číst tento článek, počítejte s tím, že vám může způsobit záchvaty agrese nebo nepřetržitého chlámání se. V tom horším případě vám zůstane rozum stát a vy budete čučet na monitor či displej vašeho zařízení s otevřenými ústy a pozvedlým obočím.
P.S. Toto varování berte vážně, nezahrávám si s vámi.
Ne, opět mě nenapadlo nic lepšího... :D


Když si to tak čtu, tak je zajímavý, že jsem ten úvod sesmolila jednadvacátýho září a zbytek jdu dopisovat až teď, nějako začátkem října. Taký mačo jsem. :D A ne, neptejte se mě, jak je myšleno mačo, to byste museli mít slovenského kamaráda... :D

V předminulém trošku psychicky zhrouceném článku mohl některý čtenář narazit na zmínku o výlovu rybníka, a jelikož to byla u nás na dědině opravdu ojedinělá záležitost, stojí za to uvést aspoň zde malou ?vzpomínku?. Zkrátka, jak to dopadlo.
Když pominu fakt, že jsem v šest vstávala abych v sedm byla schopná stát u rybníka, tak to celé bylo fajn. Nabalila jsem na sebe opravdu dost oblečení, protože jsem byla tak trochu nachcípaná (bude někde níže v článku o tom popsáno). Nakonec, když jsem se asi osm minut po sedmé vyhrabala s máminýma (protože svoje nemám) holinama na nohou ze dveří a vyrazila do středu dědiny k centrálnímu rybníku, cestou jsem narazila na taťuldu, jenž mi povídal, že musíme dojet ke známému rybáři pro ty vysoké holiny na ryby. Tak jsme tam teda dojeli.
Když jsme se vrátili, tak se zbytek chlapů z naší dědiny pokoušel tvořit cosi u stavidla. Ehm, stavidla, to tak... Rybník už byl vypuštěn a v té troše vody se tam plácal zbytek našich ryb. Ani nevím, co se pořádně dělalo do osmi, než se od M. donesla lodička. Jelikož z rybníku se stal spíš bahňák, pádla nepřicházela v úvahu, takže se ještě sháněl dlouhý provaz, jímž by se dala tahat lodička ze břehu po bahně. Nějaký provaz se podařilo nalézt a po spuštění loďky na bahno do ní J. vlezl s podběrákem a jakousi plastovou kádičkou. Já samozřejmě první výjezd na vodu bahno dokumentovala a vznikl z toho dosti uřvaný videoklip. :D J. s lodičkou jsme průběžně přitahovali ke břehu a ryby odváželi do hořeního rybníka. Našlo se i několik opravdu krásných kousků, bohužel, velcí kapři a okouni to nevydrželi - asi moc málo vody - zato karasové přežili snad všichni, dokonce se vylovili i tři asi 15 cm velcí líni, to bylo radosti. :)
A nějak tak se nám tedy podařilo vylovit všechny ryby, které o to měly zájem. Říkám zájem, protože i v tom málu vody zdrhaly. :D

Někde v půlce září se mi podařilo někam ztratit/schovat/bůhvíco tabku. Vysvětlím. Tabka je věc, kterou používá lukostřelec, je to vlastně chránič prstů, které natahují tětivu. A jelikož já se od půlky prázdnin snažím každý den minimálně jednou luk natáhnout, na procvičení zad, tak to pro mě bylo dosti bolestivé zjištění. Fakt je, že jsem si přesně pamatovala, že jsem ji předchozí den dávala na své místo a druhý den byla fuč. Prohledala jsem veškeré okolí a přemýšlela, kam bych jí mohla jinam případně položit, či kde ji vyklepat, dokonce jsem se zeptala táty, jestli ji někam dával, a že ten prý ne, že ji neviděl. Tak už jsem se pomalu začala smiřovat se ztrátou, když tu asi po pěti dnech se zase objevila na svém místě (ne, nepřehlédla jsem ji). Tak jsem se zeptala táty, kde byla a co on mi řekl? Že jí tam on nedával! Což pro mě je dosti těžko pochopitelné, protože to znamená jediné, máme tu duchy. :D Ne, nevím, ale asi mi to hlavou vrtat nepřestane.

Asi bych to nebyla já, kdybych opět nepřinesla zprávy ze školní lavice. Letos máme nového dějepisáře, respektive on na naší škole učí už dlouho, ale teprve letos jsme ho vyfasovali na děják. A rovnou říkám, je to na zabití! Nepoužívá slovesa, mluví jak přiteplenej, obléká se přitepleně, je teplej, má manželku a neumí látku normálně vysvětlit! Celá třída je z něj totálně na ****** a po prvním měsíci ho nikdo nemá rád, nebo spíš jeho způsob výuky.
Nejvíc mě dostává, když napíše na tabuli téma hodiny "Revoluce 1848 v Rakousku a v českých zemích", a pak začne výklad o tom, jak ta revoluce probíhala ve Francii a v Německu. Opravdu na zabití, protože to je peklo, člověk si udělá nadpis a pak pod tím má něco úplně jiného... jo, hodně mě s***.
Nehledě na jednu větu z jeho první hodiny: "Byl bych opravdu rád, kdybyste dějepisu věnovali více času a opravdu se jej učili, přečtení stačit nebude. I když je to pro vás spíše nematuritní předmět." Moje reakce na to byla asi něco ve smyslu "a to se mám vykašlat na všechno ostatní a čučet na nějaký hloupý datumy, který si stejně nikdy nezapamatuju, protože od třetí třídy jsem si nebyla schopná zapamatovat jediný datum a nepamatuju si ani, kdy upálili Husa?!" samozřejmě nahlas jsem to neřekla, ale on je prostě teplej magor...

Dál zas bojuju s angličtinou, prostě jí nerozumím, ne a ne a ne, bohužel, teď už s tím asi budu muset začít něco dělat, protože jak to tak vypadá, tak do Německa na praxi se nedostanu. Nějak jsem si zpočátku neuvědomila, že ostatní třídy mají o hodně mírnější učitelku než my, tudíž mají jen dobré známky a prd umí a my máme třeba dvojky, ale zas toho umíme mnohem víc. Takže to mě taky docela štve, že tam pojedou nějací týpci jen podle známek. Nehledě na to, že jen v naší třídě byli lidi, co měli němčinu jako hlavní jazyk i na základce. Dost nespravedlivý.
Ještě doufám, že ty obhajoby, o kterých jsem cosi zaslechla, nebudou mít jen zájemci o stáž v Anglii, pevně věřím, že kdyby se měli obhajovat ti, co se dostali do výběru o Německo, tak při tom rupnou. Což by mi otevřelo dveře, pokud bych se taky dokázala obhájit. :D

V posledních dnech mě zachvátila jakási chřipka. Mám zacpaný nos a bolí mě v krku. Z motorky to nemám, protože to mám od minulého čtvrtka a ten týden jsem ani jednou na motorce nejela. Zato tento týden jsem jezdila celý. Ono to se zimní bundou a podkolenkami jde. I když, v pátek už jsem byla trochu víc zmrzlá. Každopádně ucpaný nos je dost omezující a nepříjemný, nemůžu tak moc lítat po venku...

I když jsem tento týden na druhou stranu měla úplně suprovej. Nějak ani nevím jak se mi podařilo celkem snadno odtrhnout od počítače, sice jsem na něm byla každý den, ale ne takovou dobu. Kdybych měla třetí ruku, tak se s ní poplácám po rameni. :)
Konkrétně třeba ve čtvrtek. Rozkládala jsem trampolínu (na které obyčejně letos opět nikdo neskákal, i když si její postavení na jaře vyprosil brácha) a najednou slyším v lesíku za plotem řvát slepice, tak se tam jdu podívat a těch pár zbylých mršek od sousedů se tam snažilo usalašit na stromě ke spánku. Tak je tak pozoruju a pak si všimnu, že zrovna sousedi jdou ke mně. S tím, že si je jdou pochytat a zavřít do kurníku. Asi bych to nebyla já, kdybych se neangažovala a jednoduše si prostě nevylezla na strom a ty slepice pochytala, minimálně tři jsem určitě chytila. Až se člověk diví, jakou má taková slepice sílu, když se křídlama a pařátkama snaží držet a vy jí držíte za ocas. Nakonec si jí stejně přitáhnete a chytíte za tělo. Vždycky jsem se slepic tak trošku bála, hlavně když jsem šla sbírat vajíčka k babičce a měla jsem šáhnout pod slepici. A teď už se nějak ani nebojím, najednou jsem prostě byla schopná ty slepice čapnout. Pak jednu držel E. a já jsem ji chytla za zobák, naprosto žádnej prostest. Jen na mě tak divně koukala. Takže slepic se už nebojím. :D

Myslím, že už takhle ten článek bude mít přinejmenším kilometr, takže ten zbytek nacpu do dalšího článku. :D

Mějte se ďáblíci! :)

Svůj Bobouš
 


Komentáře

1 Jay Jay | Web | 6. října 2014 v 0:43 | Reagovat

Já si sem chodím odpočinout a přijít na jiný myšlenky a daří se to :-D Taky je super, že ty důležitý věci jsou zvýrazněný, takže je nemůžu přehlídnout!

Tak od konce. Slepic se nebojím, ale kohoutů jo. Ale kohouti jsou taky lidi a když třeba zůstanou venku pod takovým pidipřístřeškem a je nutný je zachránit před jistou kuní smrtí odnešením do kurníku a zavřením dvířek (no dobře, stalo se to jednou), nasadil jsem si integrálku :-D No co, lepší než mít vyklovnutý voko. Zato vy jste byli úplně jako sokolníci slepičníci! :-)

Otevření otázky německých obhajob ti přeju, protože výběr jen podle známek je sakra nespravedlivej!!!

Dějepis se na školách učí úplně blbě. Přitom je to tak krásnej předmět, teda mohl by být, kdyby ovšem učitelé nechtěli všechny deptat datumama a nepodstatnostma. Já myslel že dneska už se to učí jinak, jsem zklamán!

Gratuluju k duchovi, kterej si jen půjčuje, ale nekrade :-D K prolhanýmu tátovi na druhou stranu negratuluju :-D
Vždycky jsem střílel bez tabky (díky za název...). Celkem z toho bolí prsty, ale jednou za čas... Nicméně natahování je jen jedna věc - to jen natahuješ a nestřílíš? :-)

Výlov - standard se mi zdá. Spousta bahna, leklý ryby... Snad sis ho užila :-) (když už sis z něj odnesla jakousi chřipku)

A napsat takovejhle úvod, když ještě nevíš o čem ten článek bude, to si říká o kombinovaný záchvat agresivního nekontrolovatelného smíchu. Stalo se, dobrý, tak teď zas chvilku normálního života... :-D

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 7. října 2014 v 0:19 | Reagovat

[1]: Och, to je velmi milé. :) Já se k tobě zas chodím chlámat smíchy, koneckonců, ony stačí tvoje reakce na moje články kolikrát. :D

Kohouti jsou taky mrchy velký, s nima mám taky špatný zkušenosti. :D Za sokolníka slepičníka bych se bála označit jak sebe, tak i E. :D

Mě dějepis vždycky bavil, když o tom ten vyučující uměl hezky povídat a já si dělala třeba jen drobný poznámky, který jsem si nemusela pamatovat, ale spíš jen tak pro zajímavost. Když si to musím pamatovat, tak to zatracuju.

Hele, můj táta není prolhanej! :D Zkrátka máme ducha, a upřímně, už bych spíš to zmizení připisovala mamce.
Střílet bez tabky/kožky (za název nemáš zač, pro osobní účely tomu říkám kožka, veřejně pak pod názvem tabka/TAB) se silnějším lukem, je docela sebevražda! Nedokázala bych bez ní střílet, nervový zakončení mám jen jedny.
A ano, jen natahuju, nestřílím, nemám jaksi do čeho a nechci další šípy postoupit ztrátě.

Výlov = super. Chřipku jsem měla už dýl.

Normální život neexistuje!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama