Lyžovačka jak má být

14. února 2015 v 13:29 | Bobouš |  Zápisky
Dřív než to zapomenu, tak si to prostě musím napsat. Avšak zřejmě dosti osekaně od pocitů, protože segedín s domácíma knedlíkama. :D
Já vím, že to zas nikdo nechápe, ale co na tom sejde? Mně to prostě baví, psát totálně ujeté kraviny, v nichž vidím souvislosti jen a jen já. Psát nudné zápisky typu "včera jsem získala do sbírky novou modřinu" mě totiž nebaví, já si to potřebuju osolit a opepřit, když už nic jinýho. :D Protože když někdy zabrousím do svých starších článků, kolikrát se nestačím divit. :D


Tož jsem teda ve středu byla na těch horách, nejen s tatínkem. :) Rodiče se mě snad pětkrát ptali, v kolikže má přítel přijet, v půl osmý říkám pořád. :D Tak pak přijel. :) Skryti za rakví na lyže jsme si dali pusu, ale obávám se, že nás stejně viděla babička. :D Jeho lyže jsme naložili na naše auto, to samý i hůlky, lyžáky a bůhví co ještě. Spolu jsme si vlezli na zadní sedačky a táta za volant, no a pak se asi jelo ne? Na co hned nemyslíte...

Cesta proběhla vcelku poklidně, trošku se povídalo, táta na mě občas ve zpěťáku házel zajímavý pohledy. :D Až jsme nakonec nějak dojeli na ten zatrolený Kamenec, zatrolený proto, protože k němu vede hrozně zatáčkovitá cesta, posledních pár kiláků teda hlavně.

Vyskládali jsme se z auta, velmi neradi se nasoukali do lyžáků, pořešili permice a vlekem vyjeli na kopec. Bylo vcelku zataženo, ale zima nebyla, sníh taky ušel. :) Ještě pár dní předem jsme s přítelem uzavřeli dvě sázky, kdo první spadne, prohraje Bueno, a kdo třikrát dojede k vleku jako první, vyhraje Tatranku. :D Ze začátku jsme si ale dali pár rozjezdových jízd, které jsem většinou vyhrávala já. Pak jsme se ale pustili do sázky a před každým sjezdem někdo položil otázku "Tatranka?". První jízdu jsem vyhrála já (stejně si myslím, že mě nechal :)), pak to bylo párkrát nerozhodně, tak jsme to nepočítali, pak zas pro změnu vyhrál jednou on (to jsem ho zas nechala ujet já :D). Pak to bylo 2:1 pro něj a já si to fičela dolů s přesvědčením, že teď si pro sebe získám bodík, jenže jsem to nějak nevypočítala a prohrála jsem Bueno. Vysmátá jsem si jela pár metrů hlavou dolů po zádech. :D Už podruhý v životě, tohle je mi asi souzený. :D A narazila jsem si přitom palec na levý ruce, kdybyste viděli tu barvu! To je purpůra! :D A po tom držkopádu jsem se to už bála rozjet víc, takže nakonec jsem projela i tu Tatranku, nevadí, šlo hlavně o srandu. :) Což se povedlo. :D A taky vykouklo slunko, byla vidět Lysá hora a Kotel - tedy parádní výhled. :) A příležitost pro nějaké společné foto. :)

Pak už jsme si jezdili jen tak poklidně. :) Nikdy by mě nenapadlo, že se dá dát s helmama na hlavě někomu pusa, ale jde to. :D A i na vleku. :D A pak jsme v autě ruku v ruce oba usínali, jen já jsem se furt budila, abych kontrolovala, jestli nespí táta za volantem. :D

Ve čtvrtek jsem byla totálně zničená, natažený celý tělo, hlavně za krkem, ramena, záda, ruce... hrůza, to si pak ani nemůžete pořádně uvázat culíka. :D Ale stejně jsem skoro celý den něco dělala a odpoledne si šla ven zastřílet, hrozně se mi chtělo a ani ruce moc neprotestovaly.

Taky se nám trošku změnily plány na pátek, chtěl se k naší původní lyžařské výpravě totiž přidat i přítelův táta, a že oni mají rakev a my jen zahrádku, tak že se pojede jejich autem. Vůbec mi to není blbý... :D Zato si ale mamka vymyslela, že je potom pozvem na ten segedín - aha, už vám dochází ta souvislost z úvodu? Hah! ;)

Takže páteční ranní start byl trochu jiný, naše lyže se naházely k nim do rakve, my si zas zalezli dozadu a táta byl spolujezdec. Cesta byla opět v pohodě, tentokrát krapíc (= krapet víc) jiná trasa a taky víc ukecaná, což můžu považovat za plus. :) Jinak to pak probíhalo skoro stejně jak ve středu, akorát jsme se už nevsadili a na vleku dělali víc, no, pojmenovali jsme to jako "tuli tuli". :D I tátové nám dali víc prostoru a nejezdili s náma, takže jsme si zvolili nejlepší trasu po modré dolů a dělali jsme si zastávky po svém. :) Ale největší sranda stejně byla, když jsme jeli poslední jízdu, na sjezdovce jsme byli už sami, vlek nejel a my jsme se šli vyválet do sněhu. :D Zkrátka a dobře sranda musí být. :D






















U nás doma to pak šlo docela v pohodě, až jsem se divila, na chvilku se nám povedlo vytratit ke mně do pokoje, ale jen na chvíli. :/ A tak nějak to skončilo.

Už bych teď fakt měla asi začít dělat něco do školy, ale nechce se, vůbec se nechce... každopádně jsem narazila na tohlencto, prý jakože nějaká valentýnská fotka, moc je to, hrozně moc. :D

Jej, když si to tak po sobě čtu, tak je hrozně vidět, jak to ze sebe tlačím, nechce se mi moc psát, berte to trošku s nadsázkou a optimismem. Prosím. :D

Tak já radši padám...

Svůj Bobouš
 


Komentáře

1 Jay Jay | Web | 15. února 2015 v 22:53 | Reagovat

Jsem z toho tvýho povídání zmrzlej jako preclík!

Kdybych mohl vrátit čas, psal bych si tenkrát přesně tyhle věci, abych si je teď mohl číst. Ach jak ti závidím :-)

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 15. února 2015 v 23:01 | Reagovat

[1]: Ale nekecej, přece nejsi mraženej polotovar ze supermarketu! ;)

Předpokládám, že za pár let se nad tím budu lámat smíchy v pase, ostatně to už dělám teď. :D :)

3 jay jay | Web | 24. února 2015 v 1:42 | Reagovat

Jojo, jsem zpátky! :-)

(:-D :-D :-D nešlo odolat. Promiň, příště už budu odpovídat na tvé komentáře na patřičných místech :-D Kdy se tady to legrační boboušovské upozornění objevilo? :-D )

4 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 24. února 2015 v 18:11 | Reagovat

[3]: Ty! Zrovna ty musíš takhle provokovat! :D Noo, pár týdnů to už asi bude, jsem se totiž nudila, tak jsem udělala zas pár drobných úprav. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama