Zase jarňáky aneb co bylo a bude

10. února 2015 v 22:50 | Bobouš |  Zápisky
Teď jsem chtěla začít psát a najednou mi nějak vypadl nápad, jak začít, tak tu teď čučím za noťas a sleduju zaprášený trafo od nabíječky, který jsem před čtrnácti dněma od toho prachu utírala... musím víc uklízet. O tom jsem ale zřejmě nechtěla psát. No nic, jdu si pro kuře, kouknu na Comeback a pak ten článek dopíšu.
Tak z kuřete se stalo skuečně kuře, z Comebacku ale asi 4 naprosto jiný filmy, během nichž jsem ještě dělala nějaký dodělávky na něčem, co jsem dělala v podstatě celý víkend.


Nejdřív než ale odbočím k nadpisu, tak ještě musím zmínit třetí únor. Odpoledne mě totiž potkaly dvě dost divný existence. Kde a proč a nač, to je jedno, prostě mě potkaly. Nejprve si jen tak někam jdu (no dobře, účel cesty byl, ale ten je pro danou chvíli naprosto k ničemu) a jdu a jdu a jde proti mně najednou nějaký chlápek, od pohledu je na něm trochu vidět, že mentálně není úplně tak docela v pořádku, ale jen trochu, protože by se dal ještě zařadit mezi typický normál. A když se tak míjíme, tak na mě hodí pohled jakože "budu na tebe mluvit" a taky že jo, hned na mě spustil "Dobrý den slečinko, nemáte náhodou cigaretku?" tak si říkám, cože, slečinko? ale zároveň nezapomínám na své vychování a slušně odpovídám "Dobrý den, bohužel nemám, já jsem nekuřák." jenže on nevím proč na mě hodí výraz "jsi totálně divná" a vyřkne dost divným a mentálně postiženým tónem "No fuj!" a tak já mu na to "Nooo jděte!". Jako opravdu nechápu. :D
Druhá existence už nebyla tak zvláštní, to si tak čekám na smluveném místě a přešlapuju pro zahřátí na místě, když tu kolem mě jde občan tmavší pleti a ptá se mě se smíchem v hlase "Hlídkuješ jo?" a já mu na to "No jasně!" s ještě větším smíchem v hlase než on. :D Taky nechápu.

A teď už k těm jarňákům, o víkendu jsem pořád něco dělala, respektive jsem dokončovala jednu strašně důležitou věc, pro mě důležitou, a vskutku, podařilo se mi ji dodělat asi v půl jedné ráno v pondělí, super, za pět hodin vstáváš Bobouši. :D Stejně jsem tu věc ale ještě dneska asi tři hodinky při několika filmech dokoukávala. :D (ta věta je přeškrtlá naschvál, její logika mě totiž totálně dostala do kolen :D takže znovu →) Stejně jsem tu věc ale ještě dneska asi tři hodinky dodělávala při koukání se na několik filmů.

Ale zpátky k tomu, proč jsem vstávala v půl šestý ráno, respektive tak jako kdybych šla do školy. Zkrátka a dobře jsme s tatínkem chtěli vyzkoušet jaký to je lyžovat se skibusem, vážení, dalo se to, ano opravdu to šlo, z Bolky jsme do těch Herlíkovic jeli dokonce jen sami dva. Ráno sněžilo o sto šest, v Malině jsme si pak dali oběd a musím říct, že letos tam měli nějaký až moc přehrávající číštíky číšníky. Lidí bylo málo a tak se jezdilo fakt docela dobře. :) Akorát teda by to nemuselo být odpoledne tak mokrý a z lan nemusela kapat ta špína.

No a co bude dál? Ve středu, tedy zítra, a v pátek jedem na hory s taťkou znova, tentokrát teda už jen na Kamenec, ale o to lepíš lepší to bude, protože s náma pojede i přítel, btw, s mamkou jsem ho už seznámila minulý týden, tátu to čeká ráno, až k nám přijede. :D

Ten článek dopisuju něco málo přes hodinu před půlnocí, a to jsem začínala po poledni. :D Vůbec není dlouhej a je opět o ničem. Jak jinak. :D

Tak čau ve Vietnamu! ;)

Svůj Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama