Zdá se mi

20. března 2015 v 23:54 | Bobouš |  Zápisky
Tak moc věcí, tak moc aktivit, tak moc školy, tak moc stresu v uvozovkách, tak moc písmenek a tolik času, (ne)promarněného času...
Ne, nemám depresi, jen mi to přišlo jako celkem vtipnej začátek, což je trochu divný, že? Ale co osobně mně přijde daleko divnější je to, a sakra nejen divnější, ale spíš hrozivější, je teda to, že se mi zase začínají zdávat sny, vím to, každé ráno se probouzím s otázkou v hlavě "A co se stalo pak?", vím, že se mi zdál sen, ale nedokážu si vybavit o čem byl. Nejhorší je, že mám pocit (jen pocit, ne fakt), že když se mi něco takhle zdá, tak pak to má podle mě nějakou souvislost s budoucností, protože občas se mi stane v životě něco, o čem si pak říkám, že jsem to už někde viděla, ve snu si myslím, ale bůh ví, když si ty sny nepamatuju.


Poslední dobou se zase přežírám jako to prase, pořád mám hlad, zase jsem si začala dělat do školy svačinky, ale ono to je s ní ještě horší, jak ji sním, už zas ohledávám okolí a vyhledávám další zdroj obživy, jsem jako dravá zvěř, sežeru všechno a všechny, jen aby měla pusa co žvýkat a žaludek nezel prázdnotou.


Stejně tak mám pocit, že nám toho v té škole nakládají nějak moc, a já to zas nezvládám, při představě, že za rok mám maturovat, potěž pán bůh, vždyť jsem se za ty tři roky nic nenaučila. Jediné, co svědomitě do školy dělám, je to, že si každý den vše projedu a na papír si píšu úkoly a testy a postupně vyškrtávám vše minulé a hotové, taky mě to trochu děsí.


S přicházející maturitou (jasně, přicházející, a co mají říkat ti, kteří to mají za dva až tři měsíce? (kdo si má pamatovat, kdy ty maturity jsou?)) jsem si řekla, že bych jakože mohla začít něco dělat, takže jsem si postahovala nějaký knížky, který vůbec nesouvisí s povinnou četbou, jde mi jen o to se na to čtení naladit, a stejně jsem se rozhodla, že si pak k maturitě pustím audioknihy, nemám totiž nervy na to, to všechno číst. A filmy jsou nepravdivý.


↑ Ale snaha byla! :D

Relativně jsem se zmohla jen na uklizení v notebooku, promazala blbinky a nechala si jen "hodnotné" věcičky. A orla na ploše jsem vyměnila za Bezzubku a Škyťáka. :)


A teď zase úplně jinam. :)

Minulý víkend jsem byla u přítele a užili jsme si aktivní víkend, jak jsme to nazvali. Zkrátka a dobře víkend plný akce. V pátek nic v plánu nebylo, ale pak vymyslel přítelův táta tzv. hurá akci, náplní bylo naskládat se do auta a jet hodinu a půl do vzdáleného města do hospody za známými a kamarády. Proč ne ale? :D Zahráli jsme si šipky, dali si pizzu, pokecali, pochlastali. Vyjma mě a přítele, já chlastat nemůžu a přítel řídil zpátky. Takže z hospody jsme se vrátili až po půlnoci, zjistili, že nikdo nemá klíče, půl hodiny jsme na mrazu sháněli klíče, a pak jsme konečně mohli znaveni zapadnout do postele.

Dopoledne jsme ale s přítelem vstávali poměrně brzo, protože jsme jeli na airsoft, ano, Bobouš má na kontě další splněný přání. :) Sice mě vždycky zabili poměrně rychle, ale bavilo mě to a i ten Kalašnikov není špatná zbraň. :) Vyfasovala jsem modřinu na stehno (a to vám povídám, to byla duha! :D). Ale opravdu mě to bavilo, hrát si na vojáky, krčit se za kdečím a vykukovat všude, kde to je jen trochu možné. Při tom jsem i zjistila, že moje fyzička už není zdaleka taková, jaká jsem si myslela, že stále je. Což je vskutku mrzuté. :/

Vsuvka, na kterou jsem si právě vzpomněla: blíží se osmnáctka, takže se už překecávám, abych zavolala do autoškoly (haha, řadit už umět nebudu, ale díky bohu aspoň za motorku). To nedává smysl sakra! :o

Po airsoftu jsme se už na moc nezmohli, takže se šlo spát docela brzo, ráno jsme zas vstávali kvůli takové menší akcičce, ale to je jedno. Pak jsme si udělali takovou procházku tam u nich a mají tam úžasný louky na dně údolí, naprostá závist! Akorát jsme to trochu nevychytali a nestihli si odpočinout, protože pak jsme hned zas jeli hrát volejbal. Bobouš zas hrála po letech volejbal a vůbec jí to nešlo. :D A víte co je nejlepší? Vyhrabala jsem starý dres, který jsem nosila, když mi bylo tak jedenáct, jenže trošku fail, on mi ten dres pořád je. :D A volejbal nás úplně doničil. :)

A dneska přátelé, dneska jsme si udělali takovou parádní procházku s horkou čokoládou, pizzou a navštívili dravce (a ty já můžu). :)


A stačí.

Dobrou noc.

Svůj Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama