Stárnu přátelé

3. května 2015 v 23:37 | Bobouš |  Zápisky
A ne, pořád mi není osmnáct! Ale i tak den co den stárnu, připadám si tak trochu jako motýl, že ten "přenádherný" život v plné kráse trvá dva tři týdny a pak končí, předtím se samozřejmě jen prohlodávám nějakým chlorofylem. Na druhou stranu tím motýlem bohužel nejsem.
Na jak dlouho jsem se to vlastně odmlčela? Moment, podívám se... aha, přes dva týdny, inu, krátká doba, měla jsem zato, že to tu umírá déle, protože se toho za těch čtrnáct dní tolik stalo... A jak mě znáte, určitě už teď víte, že se o všem trošku zmíním, abych na to mohla v budoucnu s láskou, smíchem a utrpením vzpomínat. :)


Nemá cenu dneska porušovat tradici, takže zase začnu záležitostmi školními. Prostřednictvím školy jsem zjistila, jaký formát názorových blábolů sem vlastně píšu, jsou to fejetony! Nikdy by mě to zaboha nenapadlo. O češtině jsme ho totiž začali probírat a jeho charakteristika vcelku seděla na moje žvásty, tak jsem za ně hned další hodinu vyfásla jedničku a čtení před půlkou třídy. :) Možná ho sem i přepíšu. :) Ale oficiální sloh nás čeká až v podnělí, to zas budou fraškatémata.

Ostatní předměty netřeba komentáře. Jen mě dvojnásobně děsí maturita 2016, dvojnásobně proto, že přítel teď maturuje a mě to čeká rok na to. Nejvíc se bojím ústních, to je prostě nepředstavitelný, naučit se 80 otázek z toho 30 v angličtině. A dalších 20 literárních děl. Fuj!

Teď už jen zbývají tři týdny na uzavření známek. Dva teď a pak jeden po praxích. A pak ještě nějaký dva tři týdny, který budou nehorázně nudný a budižkničemu.

Co ale bude, to bude, jdeme dál. Nasťa prdla koťata, bylo jich pět, všechny černobílý. :) Děda čtyři picnul a nechal jenom jedno, takže roste jako z vody a využívá věškeré zdroje o které se mělo podělit se svými soukotěrozenci. Je to takový trdlo nedomrlý, má kukuč jak kdyby bylo zfetovaný. Když je na senu, všechno je ok, jak ho vezmete na ruku nebo na klín, začne neutuchající konzert žalostivých zvuků ve vysokém cé a á a é. V tu ránu se odnikud vyloupne Nasťa a hodí na svého potomka pohled "co tě zase žere proboha?", olízne ještě bezejmenému kotěti čumák a otočí k němu svůj vysoce zdvižený ocas, tedy zadek. A všichni se nad ním rozplývají jak nad novorozenětem (ehm, pardon, ono vlastně je), ale přítel se nad ním rozplýval způsobem mně dosud neznámým, ale skvělým. :) A když už jsme za tím kotětem na ten seník vlezli, uznali jsme, že na seníku by to nebylo moc pohodlné. :D

Poslední dva víkendy jsme strávili s přítelem společně, nejprve u něj, potom u mě. :) Stříleli jsme doma, na střelnici, grilovali jsme a krmili hada. :) Procházeli se se psy a s tím nejstarším jsem navazovala přátelštější vztahy. On je to totiž hroznej nevrlej nervák. Ale je krásnej. :)
Bylo prvního máje a já si nehodlala nechat utéct první příležitost políbit svého milého v tento den pod rozkvetlou třešní. :) O čárách jsme jeli první k němu, protože u nich je tradice stavět májku, to tady vůbec nevedem. Při prvním vytahování nahoru jim ale spadla a zlomila se špička, tak ji museli nastavovat a podruhý už se jim povedla hezky postavit. :)
Pak se jelo k nám na velkou vatru, přičemž přítel ji okomentoval slovy "Tohle že je velká vatra?", ano zlato, tohle je naše velká vatra! :D Po jejím většinovém shoření jsme se celá dědina přesunuli na náves, kde se na rožni rožnily dvě kýty, v tu dobu již značně sežrané. Na návsi jsme vydrželi mezi top posledních deset až do jedné ráno, pak jsme se vydali směrem k domovu, přičemž jsem ho cestou ještě zatáhla pod rozkvetlou třešeň. :) Ráno jsem ho pro změnu tahala hodinu z postele. :D
Ale odpoledne jsme nasedli na skútra (konečně jsem letos jela), i když se přítel značně bál, a jeli jsme na pár kilometrů vzdálený hrad, aby jsme si užili trochu té kultúry. :) Dali jsme si tam Míšu a prošli se v okolí hradu. Za symbolické studentské vstupné 20,- jsme šli na prohlídku a já viděla kastelána poprvé střízlivého. :D A pod hradem jsme se na chvíli zdrželi v třešňovém sadu, a vy víte proč. :)
Doma jsme se pak učili na maturitu.
V sobotu jsem ho zas tahala hodinu z postele. :D Šli jsme pořádně protáhnout psisko a po obědě nakopat křen, aneb když se přítel pro něco nadchne. :) A večer jsme zas zvyšovali šance k úspěšné maturitě. :)

V neděli musel bohužel odjet už dopoledne, ale z postele jsem ho tahala jen třičtvtě hodiny. :D

Zkrátka přátelé žiju a užívám si, nejradši bych za hlavu hodila úplně vše, ale bohužel to nejde. Já se jdu zavrtat do peřin, je pozdě, za šest hodin mi zvoní budík.

Svůj Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama