Velkej rachot

22. května 2015 v 0:06 | Bobouš |  Zápisky
Velkej rachot aneb když je prodloužený víkend skutečně prodloužený a nejen to.
A protože tyhle zážitky mi za to stojej. :)


Čtvrtek 7.5.2015
5:28
Pomalu se probouzím a hlavou mi probleskne otázka: "To už zvonil budík?", otevírám oči a šátrám rukou po mobilu, když mi pohled padne na modrou oblohu za oknem. Po tváři se mi rozlévá velký úsměv a hned jsem na nohou a kontorluji všechny světové strany, zda se někde nemračí nějaké mraky. Nikde nic, obloha vymetená, nádherné azúro, ani venkovní teplota není zvlášť hrozná, vypínám všechny budíky ještě před tím, než vůbec stihli zazvonit a příteli píšu vítěznou zprávu: "Muhehe, dneska konečeně na skútru! :D"
6:53
Stojím venku u skútru, on již svlečen z plachty, vrata otevřený, já připravená vyrazit. Otáčím klíčkem v zapalování, tisknu zadní brzdu, palec připravený na startéru, ruka na plynu. Zmáčknu startér, stroj se začne otřásat a nasávat benzín, nechce to chytnout, chvilku to ještě zkouším a pak mu dám chvíli oddech, říkám si, že dneska si moc motor neořeješ, když se ti nechce startovat. Nasazuji helmu, rukavice, batoh, usedám do sedla, shazuji stojánek a zkouším znovu nastartovat, jednou ne, podruhé ne, potřetí ne, počtvrté ano! Jo, říkám si a po tváři mi přeběhne spokojený úsměv. Otáčím skútra čelem k výjezdu a za pár desítek minut jsem v trapu.
14:01
Po škole a po obědě znovu strkám klíček do zapalování, modlím se, abych stihla ujet končící směně ve škodovce. Teď už startujem bez problémů, tradičně kontroluji, jestli svítím, ještě jednou se rozhlédnout a vyrážím k babičce, ještě mě toho dneska hodně čeká.
15:53
Po nějaké té hodince u babičky vyrážím do autoškoly na teorii, po pár minutách usedám do lavice a během dalších pár minut mám dohodnutou první jízdu. V tu chvíli si říkám, že jen škoda, že nebude už o víkendu, časem se ta škoda mění na naštěstí.
16:43
Učitel autoškoly pohlédne do otevřené učebnice s otázkou: "Tak jak jsme daleko? Jo, jsme daleko.", následně zavírá učebnici, zvedá hlavu, sundavá si brýle a ve tváři se mu vyjasňuje úsměv a při tom říká: "Tak jdem na hokej!", všichni se tomu smějí, ale bez okolků zvedá každý svůj tučný zadek.
16:51
Zvoním u babičky a babička mi otevírá s udiveným výrazem, co tu dělám tak brzy, říkám jí, že to neuhodne a následně jí vysvětluji, že nám to dneska učitel o 47 minut zkrátil kvůli hokeji. Babička se ptá: "On je dneska hokej?" a už zapíná televizi. První třetinu jsme nestihli, ale koukáme spolu na tu druhou.
17:35
Druhá třetina skončila a já vyrážím k domovu, v sedm musím zase vyrazit pryč. Doma běžím vyvenčit psa, hokej spatřím koutkem oka jen když procházím dílnou. Nakonec to pro nás prý dopadlo dobře (už si fakt nepamatuju jak).
18:42
Chystám se, balím si, kontroluji, jestli mám všechno, peníze, další mikinu a dost odvahy. Jo, dneska to půjde říkám si a nehorázně se těším na jednoho člověka a dvě věci.
Pár minut před sedmou...
Vycházím z baráku a zamykám za sebou, mířím k motorce, do kufru házím věci a za chvilku už zase startuju, jde to napoprvý. Užívám si podvečerní jízdu, zpívám si jak magor, jsem fakt naplněná energií a zářím štěstím a radostí (teď mě tak napadá, jestli to nebude zčásti kvůli tomu kafi, co jsem měla u babičky).
19:27
Přijíždím na parkoviště a házím skútra na stojánek, mamce píšu, že jsem v pořádku dorazila, příteli píšu, že jsem dorazila a kde parkuju. Než se objeví, shazuju ze sebe přebytečné oblečení a zamykám jej v kufru. Pak se objeví a mně padá čelist dolů, ta košile mu totiž hrozně sluší, a po vítací puse si dávám k nim do auta helmu. Ta se mi totiž bohužel do kufru nevejde.
19:32
Setkáváme se s jeho mamkou a jdem do kina na Avengery, nikdy jsem předchozí díly s žádným z těch hrdinů neviděla, ale jdu na to do kina, nevadí, hlavně že s přítelem a na dvousedačce, je to taky taková menší oslava trvání našeho vztahu a zároveň toho, že má přítel za sebou už část maturit a zbývá jen ta ústní. Takže se k sobě po celou dobu filmu tiskneme a užíváme si přítomnosti toho druhého.
22:32
Vycházíme z kina a míříme na parkoviště, beru si helmu, oblékám se, loučím se, startuju hned na poprvé a ještě polibek na rozloučenou. Z parkoviště vyjíždím jako první a po pár desítkách metrech se naše směry cesty rozcházejí, poslední zamávání a pak vzhůru do nočního města a na první noční trip na skútru. Cestou nechávám auta, aby mě předjížděli, nejrychleji jedu asi 70 km/hod. Začíná mi být zima.
23:08
Vjíždím do vrat, zhasínám světla, chcípám motor, házím skútra na stojánek a přichází úleva, zvládla jsem to a po třech týdnech se můžu jít konečně pořádně vyspat, teda ještě první do sprchy.

Pátek 8.5.2015
Krátce před desátou...
Procitám, někdo na mě mluví, mamka, prý ať vstávám, ptám se kolik je hodin, prý bude deset, říkám, že chci ještě spát, že dospávám, ano dospávám poslední tři týdny, kdy jsem chodila spávat po půlnoci a vstávala před šestou. Mamka mě teda nechává a já vím, že až se probudím, budu mít už doma volno.
10:50
Znovu pomalu procitám, mžourám do okna a uvědomuju si, že jsem už vážně vyspalá, konečně. Do jedenácti se válím a po zazvonění budíku vylézám z postele, ospale, ale spokojeně. A než dojdu do kuchyně, přemýšlím, co budu dělat. Nemusím přemýšlet moc dlouho, protože na stole mám seznam povinností. Fajn, proč ne, když mi tu nikdo nebude překážet, nevadí. Házím do sebe malou snídani a čajík. Oběd si dávám až ve čtyři odpoledne, poté, co mám všechny povinnosti splněné.
Kolem té čtvrté...
Když si tak obědvám, tak si pouštím televizi, nikde nic nedávájí, přítel mi píše, že kouká na hokej, tak jdu koukat taky. Po první třetině se přesouvám na notebook. Hokej se mi ještě zapínat nechce, dělám si svoje a mezitím si píšu s přítelem. Najednou se z otevřeného okna ozve "Goool! Goool!" a já si říkám, že na ten hokej ani koukat nemusím. :D Stejně si ho ale zapínám, protože nemám už co dělat. Odpoledne pomalu přechází ve večer a já ani nevím jak.
Někdy večer...
Voláme si s přítelem na Skypu, diskutujeme, atd. Přítel činí nabídku, v sobotu mají jet na hasičské závody, jestli se prý nechci přijet podívat. Dvakrát o tom nepřemýšlím a hned přikyvuju. Zběžně prolítnu počasí, ráno prý má trochu pršet, ale tak to zvládnu, když toho má být málo.

Sobota 9.5.2015 a tady konečně začíná ten velkej rachot
7:00
Zvoní budík, kouknu z okna, je zataženo, ale neprší, dobrý, říkám si, to půjde, dodávám si odvahu. Vylezu z postele a ustelu si. Slezu schody a koukám znovu z okna. Začalo pršet. Paráda, říkám si otráveně. Snídám, napůl se oblékám, připravuju se a doufám, že přestane pršet.
8:15
Prší... touhle dobou jsem chtěla odjet, ale mám dost rozumu, akorát bych to někde položila.
9:30
Prší...
10:15
Déšť začíná ustávat, vylézám z postele a dooblékám se.
10:30
Příteli píšu, že vyrážím. A skutečně vyrážím. A kamžeto? Na hasičské závody. :) Cesta ještě stále mokrá, a tak jedu opatrně, ono se po těch českých silnicích ani moc rychle jet nedá, protože by vás to jinak vyhodilo ze sedla.
10:58
Přede mnou se podél cesty začínají hustit auta, předpokládám tedy, že jsem již na místě, skútra zapíchnu do nejbližší mezery a zas ho s obtížemi hážu na stojánek. Sundám helmu, bundu, šálu, mikinu, zkrátka vše nepotřebné narvu do kufru, zamknu řídítka a vyrážím do centra dění. Mezi všemi těmi stany hledám jen ten jeden, nedaří se. Tak příteli píšu ponižující SMS, že ho nevidím, a sotva co ťuknu na Odeslat, už ho vidím, jak si to ke mně míří. Pusa na přivítání a už si mě vede pod stan k ostatním hasičům, jeho už běžet neuvidím, běželi ráno, ale aspoň že jsme spolu.
Někde kolem dvanácté...
V kapse mi zavibruje SMSka, koukám na to jak vejr, mamka píše: "Ach ta láska. :D", nechápavě si to přečtu ještě několikrát a pak mi pohled zabrousí na poslední mnou odeslanou zprávu a v tu chvíli mi to dochází. Jak jsem psala zlaťoušovi, že ho nikde nevidím, tak jsem to nepsala jemu, ale omylem mamce... ach ano, ta láska. :D
13:15
Blíží se čas mého odjezdu, protože brácha chtěl, abych přijela brzo, protože mi chce něco ukázat, vůbec netuším co to je, ale nápovědu mi dal 'čtyři', napadlo mě jen, že by si koupil nový auto. Přítel mě vyprovází ke skútru a loučíme se. Bůh ví kdy se zase uvidíme.
14:09
Hodím blinkra doleva, do vjezdu prd vidím, co je na jeho konci, ale nahoře to vypadá volně, ještě koukám do zpěťáku, jestli se tam nevyřítí nějakej magor a po paměti zajíždím mezi vrata, a pak... pak mi sklouzne pohled dolů do vjezdu, jazyk se neudrží a vyplivne hodně překvapeným tónem: "No to si dělá prdel!", prudce "dupnu" na brzdy a na místě stojím s otevřenými ústy dobrých patnáct vteřin. Pak se z toho šoku oklepu a patřičně stranou zaparkuju svého miniaturního miláčka. Zvedám štít na helmě a mířím k tomu velkému cosi, co je zbarvené do běla a má to čtyři kola se sakra velkým vzorkem. Terénním. Obdivným pohledem přejíždím každou plechovou křivku onoho stroje. Zprava najednou slyším kroky v trávě, to bratříček se ke mně blíží s potutelným úsměvem na tváři. Házím na něj tázací pohled: "Tak jedem ne?", brácha se jen zasměje a už sedí za řidítky, bez helmy, což mu vyčtu, ale jak je jeho zvykem, mávne nad tím rukou s prohlášením, že není srab. Škrábu se za něj, protože tohle prostě není jako motorka. A sotva co dosednu, motor už začne otřásat tou zablácenou bílou čtyřkolkou. Cuknutí a jedem, nejdřív po silnici, až na čarodějnice, a pak to brácha švihne na louku, výmol nevýmol, hup nehup, díra nedíra, dokopce skopce, řítíme se osmdesátkou vším terénem, div, že neležíme na zemi. Je to parádní adrenalin, pocit, že se každou chvilku převrhnem. Pak to stáčíme zas zpátky k domovu, brácha se mě ptá, jestli to chci taky zkusit, neváhám ani minutu a na jednom konkrétním místě mi předává stroj, rozvážně ťukám na plyn, cuk cuk, má to hodně rychlý reakce a já se nerada pohybuju rychle na něčem, co neznám, takže si tam dám jedno pomalý kolečko. A pak z toho s radostí slézám, ale zároveň si uvědomuju, že si to taky jednou pořídím.
15:30
Startuju sekačku a jdu sekat. A brácha s tátou jdou řezat dřevo.

A cože byl ten velký rachot? Hasičská mašina, skútr, čtyřkolka, sekačka a pila. :D

A upozornění na závěr, spousta těch věcí se už stala, přítel má úspěšně po maturitě a tenhle víkend si to pořádně oslavíme po svým. :)

Svůj Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama