Někdo... ne, něco

11. srpna 2015 v 22:16 | Bobouš |  Zápisky
Zřejmě mě někdo se shora sleduje a ovládá, protože jinak si tenhle můj stav nedokážu vysvětlit. Není to u mě obvyklé, natož normální. Zkrátka a dobře, dějí se změny, a tentokrát asi bez pláčechtivé krize, jako je to u mě běžné, když přecházím z jednoho stadia do druhého. Takže asi na sobě budu muset započít nové pozorování, abych věděla, jaké fáze proměny mám očekávat.


Není normální, abych si najednou sundala boty a popřípadě i ponožky a šla se jen tak naboso projít po silnici na čtvrt hodiny; abych měla najednou zatmění na počítači a vše viděla rozmazaně a nečitelně (asi mi to už vážně leze na mozek); aby si už druhý kotě Nasťa odtáhla bůhví kam; abych si najednou usmyslela, že si otevřu knížku, kterou jsem už strašně dlouho nečetla (Štěstí ve stínech od L. Flewelling); abych zničeho nic napsala absurdní povídku o svatbě téměř stoletých lidí (ta brigáda v domově důchodců mě asi vážně ovlivňuje už i psychicky); aby se mi podařilo usnout pouze s hlasitě puštěným vlastním repertoárem rockových a metalových písní (asi už i z toho Comebacku mi hrabe); abych si uvědomila, že ke mně zkrátka patří ukazovací zájmena, v mluveném, ale hlavně v psaném projevu (a je mi jedno, že mi ta ukazovací zájmena bude profesorka češtiny ze slohových prací zase vyškrtávat); abych se konečně s řidičákem v ruce odvážila i za volant a nejen za řidítka.

Od bráchy není normální, že když se teď vidíme, tak už se nepošťuchujeme (že bychom už oba opravdu dospěli?).

Od přítele není normální, ale naopak hrozně moc pěkné, že mi pořád na poutích vystřeluje papírové kytky a že mi nechá na zakázku vyrobit sadu pěti šípů s různými historickými hroty.

Vlastně jsem ještě nikomu neřekla, že jsme spolu byli na dovolené v Krkonoších. A užili jsme si to spolu. :)

°*•.•*°

A nebo mě jen ovládá démon Vedro?

Svůj Bobouš °*•.•*°
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama