Holka, co se bojí

19. října 2015 v 1:14 | Bobouš |  Zápisky
Příliš mnoho výmluv, bylo by, avšak vcelku málo slov, mám já.
Na blog nepíšu, nemám co, můj život nepřináší nějaké extra zážitky, zkrátka žiju ze dne na den a užívám si každý den podle svých možností.
Samozřejmě, že mě potkávají různé radosti a starosti, ale kolikrát mi přijdou tak malicherné, že se ptám sama sebe, má-li vůbec smysl takové hovadinky na ten blog psát, mám totiž pocit, že by to stejně nikomu nic nepřineslo. Akorát bych se tu totiž vztekala nad životem školním a rozplývala nad životem partnerským, šířila nenávistné řeči o životě rodinném a vrtěla hlavou nad životem psím.

Tak tedy...


Život školní
Nebaví mě dělat bezpředmětné prezentace do různých hodin. Mám pocit, že na nás všichni v maturitním ročníku kašlou a akorát nám říkají, že na vysoké škole na ně budeme s láskou vzpomínat - ano, bude to tak, když to říkají dospělí, ale krucinál, ať nám aspoň nezadávají stupidní úkoly, referáty a prezentace, které zabírají až neuvěřitelně moc času a místo toho se nemůžeme věnovat přípravě na maturitu, ať už zpracovávání okruhů, nebo čtení knížek, nebo opakování gramatických jevů - z angličtiny neumím nic, z češtiny zájmena a číslovky (to skloňování je peklo, prý jsme to měli brát na základce, tam se na nás vykašlali, na střední nás to nenaučí a na internetu je to lehko k pochopení, hůře k zapamatování). Připadám si jako ztracený případ, a to hlavně proto, že já se do teď označovala za jakéhosi češtinářského gura (ani skloňování převzatých slov mi nejde, to jen tak, kdybych to napsala blbě).
A když už konečně ty prezentace a úkoly dáme dohromady, na přípravu k matuře není nálada. Vidí to tak všichni, všichni nad tím ve škole lamentují a jsme schopný diskutovat nad tímto stupidním tématem dlouhé hodiny, tedy pardon, krátké přestávky. Do toho se handrkujeme ohledně maturitního plesu, ku podivu se jako třída dokážeme shodnout, ale s druhou třídou máme vykopanou válečnou sekyru.

Život partnerský
Kdo by to byl řekl, že už je to víc jak třičtvrtě roku, co jsem dostala první pusu od kluka, vlastně, za týden to bude už přesně deset měsíců. Podivuhodné je i to, že ta první pusa od mé vlastně první skutečné lásky se opakuje už pravidelně skoro těch deset měsíců týden co týden a někdy i častěji. U mě je to fakt zázrak. A už se nebojím říct, že mám skvělého muže, ale pořád raději umlčuji myšlenky na budoucnost, protože nikdo nikdy neví. A já bych to hrozně nerada zakřikla, v čemž jsme si s mužem naprosto rozdílný. :) Já mám z té naivity už strach, po nějakých těch zážitcích.
Ale nemohu si stěžovat, to bych pak byla hrozná fúrie a nevděčnice hysterická. Prostě, ON je úžasnej a já o něj nechci přijít. Společný výlety, společný zájmy, rozdílný chutě, to mi může každá holka závidět. A ano, samozřejmě, každej máme svoje chyby, já i on, ale o tom to taky je, nějak se domluvt, udělat kompromis a stvrdit to pusou s úsměvem na tváři. :)

Život rodinný
Tady se ani moc vyjadřovat nechci. Já se pokud možno vyhýbám a držím co nejvíc jazyk za zuby. A netvrďte mi, že v osmnácti to je ještě puberta.

Život psí
Závidím našemu chlupáčovi, bráchově chlupáčovi, přítelově haďákovi, babiččině kočce, mojí ještě nevylíhlé andulce, těm kuřátkům v králíkárně, sousedovic milionové fence a tomu tlustýmu vyžranýmu devítikilovýmu kocourovi z kovárny, že mají tak snadnej život, někdo je krmí a oni si celý dny můžou dělat co chtějí. Chci být orel.

Život o náhodě
Říkám si, zpívám si "život je jen náhoda..." a přemýšlím, že si už konečně vsadím, tenkrát, někdy v šestnácti, jsem si říkala "až ti bude osmnáct, vsadíš si sportku a budeš doufat jako statisíce ostatních, že vyhraješ miliony", zatím se k tomu ale nemám, bojím se toho, že zvolím špatná čísla, nikoliv nevýherní.

A tímto se zas loučím na dobu neurčitou, tedy do té doby, než se mi přihodí něco výjimečného.

Svůj Bobouš °*•.•*°
 


Komentáře

1 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 19:11 | Reagovat

A slyšela jsi o tom, jak daleko musí orel letět, aby se v zimě neuklepal zimou a měl co jíst? chudák orel, je mi ho líto :(

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 23:43 | Reagovat

[1]: Dobrej vtip. Ale i kdyby, tak bych aspoň mohla svobodně procestovat svět.

3 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 16:40 | Reagovat

[2]: svobodně? spíš z donucení :/ jinak bys skončila špatně :P to nezní moc svobodně

4 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 17:35 | Reagovat

[3]: Záleží na tom, jak chápeš svobodu.

5 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 0:38 | Reagovat

[4]: Když rozhoupu kyvadlo.. bude se kývat. Je tedy kyvadlo svobodné? Dalo by se říct, že kmitá sem a tam, protože se tak svobodně rozhodlo a je to jeho vůle. Fyzikové za tím vidí zákonitosti přírody, protože kyvadlo ani nemá jinou možnost, než se kývat. Sem a tam. Sem a tam. Sem a tam.

6 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 12. prosince 2016 v 10:47 | Reagovat

[5]: Mohou být neživé věci svobodné?

7 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 12. prosince 2016 v 16:39 | Reagovat

[6]: tak pokud se ti líbí takové věci, pak můžeš na kyvadlo přivázat někoho svázaného :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama