Příběhy zpoza volantu

28. listopadu 2015 v 16:54 | Bobouš |  Zápisky
Už jsou tomu víc jak 4 měsíce, co mám papíry na auto. Neůžu říct, že jsem toho najezdila hodně, ale pár příběhů by tu bylo, nějaké trapasy, nějaká překvapení na silnici a tak podobně. Jednou si to chci přečíst a smát se takovým pytlovinám. :)


Výjezd a vjezd
Začnu rovnou u nás u baráku, takovým trapným neduhem, kterého se mi těžko zbavuje, výjezd ze stání máme do kopce a na kopci je to ještě završené takovým prahem, něco jako retardér. Výhled do obou stran není zvlášť skvělý a tak člověk nahoře zastavit prostě musí, pořád je bezpečnější na silnici opatrně vystrčit čumák než se tam vyprdelit s celým autem. Takže to znamená, že zastavíte ve chvíli, kdy retardér máte přímo pod autem, mezi koly. A nejednou se mi stalo, že tam dám málo plynu a auto mi prostě chcípne, a někdy i třeba třikrát po sobě, pak se už naštvu a vytočím to na vysoký otáčky, až si auto zahrabe a zařve. To samé pak platí i při couvání zpátky do vjezdu, abych totiž stihla srovnat volant, tak si vždycky zastavím na půlce v rovině, otočím volantem a pokračuju dál, ale to jen když dám dost plynu.

Parkování u Tesca
To jsme takhle nedávno byli s přítelem u nás a jeli jsme do kina na Fakjů pane učiteli 2. V kině se nám poštěstilo potkat bratříčka s jeho přítelkyní, takže to znamenalo, že nás překecali, abychom s nimi po kině jeli do Tesca na pizzu. Na tom není nic zvláštního, ovšem trapné je, že se mi pak všici smáli, že parkuju daleko od vchodu (na volném prostranství).

Jiné auto
I za tak krátkou dobu se mi už podařilo projet dvě káry, tu naši a tu od přítelovy rodiny. A Roomster je zkrátka novější než první Fabie a taky mnohonásobně citlivější, takže když jsem poprvé usedla za volant té modré potvory s bílou parukou, tak jsem vyjela z místa tak rychle, že jsem musela i brzdit. A to se mi stalo i podruhé, když auto stálo v kopci, já dala pryč ručku a ono se to najednou rozjelo jak nic.

Dálková jízda
Přítel občas jezdí i s bráchou a tátou do Liťáku za kámošem na pivo, a už od začátku se těšil na to, až budu řídit a budu je z té hospody vozit domů já. Bohužel se tak fakt stalo a jednou po jedenáctý večer jsem seděla za volantem Roomstera, v autě tři další ožralé či připité pasažéry a stokilometrovou cestu domů před sebou. Cesta nakonec neprobíhala vůbec špatně, přítel mě navigoval, jeho bratr koukal v mobilu na anime a táta si spokojeně chrápal asi po šesti tuplácích. Fakt jsem se divila, že ve mě vložili tu důvěru. :D

První obět
Už i já jsem silniční vrah. Stalo se to zrovna při té dlouhé cestě, sotva po deseti kilometrech. To si takhle jedu v lese a najednou mi pod kola vletí pták, byla slyšet jen taková tichá tupá rána, ale myslím si, že ptáček už čuchá ke kytkám.

Hele liška/srnka/zajíc/žába...
Určitě to znáte, jedete si a najednou vám něco přebíhá před autem. Lišku jsme nepřejeli, srnku jsem viděla z celýho auta jenom já, zajíce taky a žábě jsem se vyhnula.

Poprvé sama za volantem
Dlouho předlouho mi trvalo, než jsem se odvážila řídit bez doprovodu, ale nakonec se tak stalo a já mám za sebou 2 kilometry samostatné jízdy a jedno zacouvání do vjezdu. Hurá! :D

Když nevíte, kde odbočit
To zrovna bylo o dušičkách, zrovna taková krásná příležitost si vyzkoušet jízdu za tmy. Jenže na ta místa hřbitovní jezdíte přecejen jednou za rok a navíc jste doteď nikdy na ta místa neřídili. Takže se mi stalo, že rodiče mi říkají, že za chvíli budu odbočovat vlevo (na poměrně dost frekventované silnici mimo obec), tak si zpomalím a čekám, kdy uvidím tu odbočku, nakonec takhle jedu asi dvěstě metrů až ji nakonec přejedu, protože v té tmě nebyla vidět.

Já myslím, že to stačilo. Máte taky podobné chvilky za volantem? :)

Svůj Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama