Bezzubá teorie o tom, jak je všeho moc a jak se žije s kotětem ve skleněné pavučině

4. června 2016 v 1:34 | Bobouš |  Zápisky
Tak jako, můžu říct, že jsem zase o rok starší. Což o to, není na tom nic divnýho, žejo. Divný mi přijde, že blogování táhnu už od roku 2012, to je zase podle mě děsivý... tak dlouho je člověk závislej na tom internetu, fuj, pryč odsud. Ale teď ještě ne.


Poslední rok před dvacítkou jsme oslavili ve velkém stylu, táta totiž pozval všechny tetky a strýčky, tedy i moje bratrance a mou jedinou sestřenku, samozřejmě babičky a dědečky a brášku ani nepočítám, ten by nesměl chybět, a jeho přítelkyně k němu už prostě patří, jo a vlastně ještě můj přítel, bych na něj málem zapomněla. :D Tož jsme seděli venku, grilovali, přežírali se a večer se milovali, taková klasika, žejo. Do prkýnka dubovýho, to je hroznej věk.
Převážně jsem dostala kytky, jak já to nenávidím, zbytečný peníze, který uschnou opadaj a vyhoděj se. Asi všem nadiktuju, ať mi kupujou kompoty a džusy, to spotřebuju. No protože jako dostat takovejch kytek? Od přítele, od bráchy, od táty, od dědečka (ani nevím, jestli i od toho druhýho nebo ne), od jednoho "strejdy", druhýho strejdy a ještě pak v pondělí ve škole k maturitnímu vysvědčení... mi po... patu. Bráška mi dal bezdrátovou myšku, ta jeho retro občas vynechávala a kort při tý maturitě byla práce s ní dost stresující. A přítel se zbláznil. :D Jednou jsme se bavilli, že bychom mohli koupit všechny produkty Kinder a ochutnat, porovnat a tak, no a on to fakt udělal, naštěstí zapomněl na ty ledničkový Kinder, takže to neměl tak drahý, protože ty ceny, to je něco. A pak mi u bráchový přítelkyně objednal dort, on mi o tom teda říkal dopředu, no ale ten motiv. On si tam nechal vymyslet marcipánovou Bezzubku, dráčka z Jak vycvičit draka. A aby toho nebylo málo, rovnou mi ji dal i v plyšovým, aby mi ji nebylo líto, až ji sním. Nesním!



13. dubna se Nastě narodila koťata, bylo jich pět, ale děda nechal jen dvě (a teď mě tu kamenujte), no a z malých nemotorných háďat jsou chlupaté kuličky, které se rvou jako o život a mají hebkou srst. To bílé už si teda odvezla jedna paní do nového domova, ale to černé stále na svého pána čeká u Nasťy.













Měla bych se učit na přijímačky na ČZU, mám takové tušení, že peďák nevyšel a že mě nevezmou, s čímž mám takový svůj názor... hlásilo se nás na peďák hodně, lepší i horší jak já (podle průměru), většinou na různá zaměření, co ale nechápu, proč si lidi vybírají zaměření, které neumí, například spolužečka si dala češtinu a dějepis, dějepis jí jde, proč ne, ale češtinu prostě nezvládá a chce to učit další generace? Proč toto? Štve mě na tom, že i když má horší průměr, tedy menší šanci na přijetí, tak ji vzít můžou a ona pak bude vlastně studovat něco, o čem doteď neměla šajnu. Je to nelogické, možná se to doučí, ale nevěřím tomu a vlastně jí ani čeština nikdy nebavila... nechápu.

Každopádně místo učení na přijímačky jsem po hlavě zahučela do pracovního procesu, předpokládala jsem, že půjdu tak od začátku června, ale ne, oni mě vzali hned a už už abyste pracovala. No, tak mám nepravidelnou pracovní dobu, na různých místech, můžu jezdit služebákem, každý den dělám jinou práci, nesu velkou zodpovědnost ve jménu celé firmy a zkrátka jsem dočasný kontrolor kvality v automobilovém průmyslu. Nikdy bych nevěřila, že budu kvůli práci tak moc flexibilní. V práci se s koordinátorkou domluvím třikrát na druhý den a pokaždé jinak a odpoledne mi ještě volá, že se to mění a mám být někde jinde v jiný čas. Co bych pro ty peníze neudělala. Ale faktem je, že mě to zatím baví, je to práce převážně samostatná, záleží na tom, kde máme zakázku, ale už jsem byla i dva dny na pracovišti s dalšími kontrolory a vypadalo to na fajn partu, ač o jedný slečně z druhý směně se tam nemluví moc pozitivně. Jediný, co mě na těch blonďatejch ženskejch v nejlepším věku štve, je to, že kouří cigarety a chodí si během práce ven zakouřit. Co nadělám, jinak jsou v pohodě, tak to toleruju a nazdar. Zároveň tam jsou dvě nastávající maminy, který mi obě přijdou tak trochu arogantní, ale to je možná tím těhotenstvím, nevím, s nimi si nemám moc co říct.
Teď jsem třeba dělala dva dny inventuru materiálu pro výrobu jednoho nejmenovaného auta (až teď jsem se podívala na net, kam že ty díly vlastně patří). Práci jsem si rozvrhla sama, skoro mě nikdo neprudil, jen dva nadřízení mě občas navštívili, jestli něco nepotřebuju a jak to jde a tak. Horší je, že ne všechny firmy, pro který pracujeme, mají nějaké místo určené ke kontrole, takže tohle jsem dělala třeba na chodbě mezi schodištěm a kancelářemi.
A když jsem dneska práci dodělala, šla jsem do kanceláře počkat na nadřízeného, abych mu předala výsledky a ukázala ty bedny (tady je ještě vhodná poznámka, že ty bedny byly nastrkaný v archivu v místnosti se vzduchotechnikou, takže se tam nedalo hnout a ještě byl mazec vymyslet, jak to tam naskládat, aby bylo vidět na každou bednu, co v ní je, nakonec se mi to povedlo, ale už teď očekávám stížnosti na to, až se bude nějakej maňas snažit sundat ty bedny z třímetrový výšky... neptejte se mě, jak jsem to tam dostala). A jak jsem vešla do tý kanceláře, tak tam seděl takovej starší pán a něco si ťukal na notesu, začal mi vyprávět o vesmíru, že se rád hádá s Hawkingem a Einsteinem, řekl mi, že čas neexistuje a prostor se neohýbá (o nekonečnu nemluvil), že lidstvo je rozšířené v celém vesmíru a že on se dožije 358 let. Tak jsem z toho byla trošku mimo, kort po té fušce s těma bednama. Nikdy bych nevěřila, že takového člověka potkám, ale určitě to nemyslel ve zlém, možná mě jen zkoušel, nebo mě chtěl přivést na jiné myšlenky, těžko říct.

A na závěr vám musím oznámit smutnou zprávu, respektive bych si měla rozmlátit ústa za nepozornost a svou blbost. Dneska jsem šla z té práce, mobil jsem si dala do helmy a zapomněla na to, že ho tam mám, a pak, když jsem si nasazovala helmu na tu svou tupou palici, mobil si udělal neplánovaný letecký den, spadnul na pravý horní roh a po displeji se mi rozběhla krásná skleněná pavučinka, nedá se přes to moc dobře koukat, ale hlavně že to funguje, nebýt ochranné fólie, myslím, že tam ty střípky sbírám ještě teď.


Mějte se krásně, Bobouš
 


Komentáře

1 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 14. února 2017 v 13:00 | Reagovat

tak všechno nejlepší k narozeninám :)

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 14. února 2017 v 13:58 | Reagovat

[1]: No, díky. :D Dvacítka se už blíží. :D

3 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 14. února 2017 v 14:36 | Reagovat

no mně ještě nedošla pozvánka :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama