Voličoidní, Babylonskej, chalupářskej, urbexovej...

26. července 2016 v 9:19 | Bobouš
...vejkend... aneb když víkend začíná už ve čtvrtek, i když jdete stejně na noc do práce.


Tož ve čtvrtek jsme byli celá rodinka pozvaná k mojí budoucí švagrový na oběd a posez a no, dopadlo to spíš tak, že v centru zájmu byla koťata a pes, a letadlo. A cestou domů jsme si zajeli nějakých 15 km (protože objížďky) kvůli špatnýmu navigátorovi (protože táta), i když já tu cestu vlastně znám, akorát jak jsem byla za volantem, tak jsem myslela akorát na pravidla provozu a ne na to, kam jedeme (protože já).
Nejhorší ale bylo, když jsem během procházky s přítelem v poli spatřila srnu a polehoučku se k ní začala přibližovat, abych ji měla na fotce co největší, nebyl by v tom takový problém, kdyby ona srna se nedala do pohybu (a já začala fotit) přesně ve chvíli, kdy má pravá noha vkročila do mraveniště. Pět vteřin stačilo na to, abych kolem začala zběsile poskakovat a vřeštět, abych si z kotníku shodila zhruba dvacet mravenců, jenž chránili svůj domov agresivním kousáním. Přítel na mě hleděl poněkud nevěřícně, ale beztak vím, že by jeho reakce nebyla o moc mírnější, než ta moje. Odteď mám z mravenců strach.




V pátek jsem cestovala na motorce a věc špatná byla vystřídána událostí veselou. Bohužel mi totiž nešla na benzince zamknout nádrž, prala jsem se s ní asi 10 minut, ale nakonec se to povedlo, ale to vám povídám, mít u toho na palici helmu, na těle bundu a na krku šálu, k tomu zhruba 30° a jasno, nebylo nic příjemnýho ani suchýho, takže jsem po zbytek cesty nadávala a uraženě civěla na každou díru v silnici, dokud se mi před nosem na křižovatce nezjevil skútr gang čítající tři členy. Protože měli další část cesty společnou s tou mou, připojila jsem se k nim do konvoje a cestovali jsme spolu několik kilometrů odpoledním lesem.
Ale první gangster mě chtěl nejspíš vyzkoušet, jestli s nima jedu náhodou a nebo se jich fakt držím, a proto zabočil na jedné křižovatce na vedlejší, jestli s nimi náhodou nepojedu dál, chlapec si ale vybral křižovatku špatnou, protože zrovna odbočil směrem, kam jsem měla namířeno, tož druhý a třetí gangster po odbočení začali na svého vůdce troubit, kam že to jede. Tak jsem kolem nich s mávnutím prosvištěla a nechala je jet svou cestou.

Sobota byla dnem poněkud mrzutým, spíš naštvaným, aneb tchán. Jeli jsme na chalupu pomoct se dřevem, čekala jsem, že budem řezat, štípat a rovnat, ale bohužel. Tchán si usmyslel, že chce tři hromady dřeva (každá zhruba 5 kubíků a zhruba 20 metrů od sebe) přenést na jedno místo. Nebylo by na tom nic divného, kdyby to dřevo bylo v krásných malých naštípaných špalíčcích a ne v obrovských asi třicetikilových špalcích.
Takže jsme dělali štrůdl z megalomanských špalků, abychom ho příště mohli znovu přenášet ke kozlovi, na kterém se to bude řezat, aneb logika stárnoucích myslí. Protože jednodušší by bylo třikrát přenést kozla a nařezat na něm vždy celou hromadu, která by se pak krásně a jednoduše dala přenést a urovnat na jedno místo. A to jsme to tchánovi vymlouvali tři lidi (mám pocit, že od tohoto víkendu už mě nemá rád, poté, co jsem k němu byla upřímná).
Můj táta by byl schopnej za ten jeden den všechno nařezat, naštípat i srovnat, protože by si to logicky zorganizoval a nezačal to dělat při poledni, ale ráno v sedm.
A pak se mě tchán ještě zbytek víkendu snažil přinutit k panákovi, ale já ho trpělivě odmítala a snažila se mu vysvětlit, že prostě chlastat nebudu.
Ale zároveň jsme si na chalupě s přítelem udělali krátkou procházku (než tchán posekal zahradu) k opuštěnému dětskému táboru, takže jsem si tak trochu vyzkoušela urbex. A taky jsme cestou sbírali borůvky.
K večeru jsme se vrátili a v místě bydliště mého přítele se sešel zdejší volejbalový tým, tudíž jsem se k nim připojila jako soukromý fotograf a trénovala zacházení se zrcadlovkou.




Neděle měla být ve znamení výletu do nedalekého údolí, počasí nám ale bohužel nepřálo, tak jsme během půl hodinky vymysleli náhradní program. Jeli jsme do Babylonu v Liberci, do lunaparku a do labyrintu. Napadl nás samozřejmě i IQpark, ale tam jsme oba už v minulosti byli, takže jsme tam nešli.
V lunaparku jsme chtěli hlavně na býka Torra a na autodrom, nakonec jsme byli hlavně na býkovi, u stolního fotbálku a u jedné hazardní hry a autodrom jsme vynechali, protože autíčka jezdila dětskou rychlostí. Ale zas jsme se museli smát, když tam přišel jakýsi "Babyloňan" a začal tam šaškovat s dětmi v rámci nějakého doprovodného programu, aneb když si důchodci najdou nějakou brigádu.
Pak jsme si šli koupit vstupenky do labyrintu, už jsme stáli ve frontě a bavili se o ceně, jejíž výši jsme zapomněli, když tu najednou nám jedna paní nabídla vstupenky levnější, jakože ona jich má díky poukázkám víc, nepotřebuje je a prodá nám je za polovic, tož jsme na ten veksl přistoupili a labyrint měli za cenu jednoho.
Tam jsme si to snad i užili víc, protože zrcadla, bludiště a tedy i náhodná radostná setkání po minutách výkřiků do tmy. Pak jsme si ještě užili v kaleidoskopu, kde nás jakoby náhodou napadlo, že se obejmeme a budeme hledat vzájemné oční kontakty v odrazu zrcadel, což byla neskutečná švanda, protože to kolikrát trvalo docela dlouho. A přítel si navíc užil proplétání mezi lasery. A nejlepší bylo zrcadlo, kde jsme byli oba velcí jak Tyrion, aneb velkej zadek na krátkejch nožkách a prsa jak od nějaký trpaslice.
Zároveň jsem v Liberci spatřila ukazatel na "Technickou univerzitu", tož jsem si připomněla, že už nejsem malý dítě. I když se tak pořád chovám.
V podvečer se opět sešel zdejší volejbalový tým a já je znovu chvilku fotila, pak ke mně ale přišla přítelova malá sestřenka a chtěla si se mnou hrát, ve finále to skončilo tlupou čtyř dětí, které chtěly chvíli hrát vybiku, chvíli na babu, chvíli Honzo vstávej a chvíli se chtěly houpat (hrozně jim dělalo radost, když mě rozhoupaly a mně se z toho zvedal kufr). Tož Bobouši vítej ve světě učitelství.
Nějak začínám pochybovat o tom, jestli jsem si nevybrala studijní obor pro špatnou věkovou kategorii.

Tož zdar a sílu soudruzi
Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama