Ahoj Sázavo - den první

31. srpna 2016 v 12:18 | Bobouš |  Zápisky
Shon začal už ráno v pět, snídaně, zabalení posledních maličkostí, rozloučení s tátou, jenž jel do práce, pak čekání na mamku, která mě na osmou odvezla k příteli. Na nic nezapomenout, pokr, tašky, jídlo, pití (i alkoholický), doklady a foťák. Nějakým zázrakem se to vešlo do kufrů dvou aut. No zázrakem, popravdě jsem čekala, že toho tolik nepovezeme.


Po devátý jsme vyjeli, do myčky a do alberta pro nějaký mlsky na cestu. A pak pro tchána do práce. Všechno bylo kompletní, a tak jsme konečně mohli opustit rodný kraj.
Na dálnici jsme ani nenajeli (což je na jednu stranu pochopitelné - kolony, na druhou to doteď nechápu - čas strávený popojížděním by byl kratší než motání se po okrskách), naše cesta směřovala do Kácova, kam jsme dorazili asi o půl jedné. Vyfasovali jsme tři lodičky, šest pádel, šest vest a tři sudy, mně osobně chyběly tři provazy - kvůli koníčkování. Donesli jsme si všechno k vodě a po chvíli se odpíchli od břehu. Počasí bylo ideální na cestování, ale na vodu moc ne - pod mrakem a nejistotou ohledně deště. Nakonec to ale tak hrozný nebylo.

11 kilometrů jsme se s jednou zastávkou u kiosku plavili až do Českého Šternberka, cestou jsme "přetahovali" tři jezy a já u každého měla jedovatou poznámku, že nám chybí provaz (aspoň jeden!), protože se vážně nepřetahuje stylem "odstrč loď a pošli mi jí dolů" a při záseku na hraně jezu "šťouchni do toho tím pádlem". "Přetahovali" jsme z toho důvodu, že to počasí nebylo eňo ňůňo a nikdo se cvaknout nechtěl, ale to bychom asi nebyli my, kdyby se to jedné naší dvojici nepovedlo. Aneb kamarád přidržoval své přítelkyni kanoi k nasednutí, ale jaksi mu nedošlo, že můžou jít do mělčí vody, a tak kinklající se lodičku s nasedající přítelkyní neudržel a vyklopil ji. Až do Šternberka na něj byla naštvaná.

Tam jsme před čtvrtou hodinou předali lodičky a ostatní vybavení zpět půjčovateli a přes most zamířili na vlak, přičemž já cestou nechápala, jak to, že nikdy nenavštívili hrad tyčící se nad řekou. Oni tam totiž už byli poněkolikáté.

Bohužel jsem nefotila, protože se mi nechtělo brát zrcku na vodu kvůli bezpečnosti, ale ono to stejně bylo jedno, protože nebylo moc hezký počasí.

Vlak nás dovezl zpět k autu, znovu jsme se nalodili do auta a vyrazili na jih, cestou jsme se stavili ještě na večeři, dala jsem si vepřový řízek, který jsem do sebe zaboha nemohla dostat, ale nakonec jsem to zvládla. Pak mi bylo celou cestu až do Vídně těžko.

A ano, ještě téže noci jsme překročili rakouskou hranici, projeli Vídní a pomalu se přibližovali k hranici slovinské, ale o tom zase příště.

Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama