Dopisování a rybičky - den čtvrtý

18. října 2016 v 20:04 | Bobouš |  Zápisky
Ráno jsem se opět vzbudila někde kolem sedmé, nejspíš proto, že vedle šramotil tchán. Vylézat se mi úplně ještě nechtělo, tak jsem jen ležela a přemýšlela a poslouchala. Všimla jsem si dvou věcí. Zaprvé, něco mi tam chybělo, nějaký zvuk typický pro Chorvatsko, napadly vás cikády? Přesně tak, vůbec tam nebyly. Druhá věc byla také zvukového charakteru, akorát ta tam pro změnu byla navíc. Přicházelo to přímo ze zadu za stanem, jako kdyby tam byl obří vosí úl. To mě nakonec ze stanu vyhnalo a já zvědavě obcházela stan, až jsem stála před smolným stromem, okolo kterého se proháněli všichni hmyzáci z okolí, mouchy, včely, sršni, vosy, a spousta dalších neidentifikovatelných šestinohých tvorečků.

Chtěla jsem si dojít zase do pekárny, pro chleba, ale přítelovi se nechtělo vstávat, tak jsem šla sama. Koupila jsem si ještě teplý chléb a pak ještě skočila do trafiky pro dva pohledy se známkami, skoro 20 kun mě to stálo. Pak jsem šla zase zpátky do stanu, na snídani - čajíček s chlebíčkem a marmeládičkou. Ostatní si šli zahrát volejbal a já šla napsat pohledy a hodit je na recepci do schránky, takže procházka přes celý kemp a ještě jsem stihla dvakrát zabloudit. :D

Když jsem se před jedenáctou vrátila, rozhodlo se, že zajedeme do Konzumu (tamější Lidl, Billa, Penny...) pro zásoby. Ze zásob samozřejmě byli rovnou i nafukovací lehátka (přítel a kámoš si je koupili) a potápěčské brýle. No nekupte lehátko za 40 kun, když na pláži je za 100. Takže to znamenalo, že jsme všichni byli vybaveni lehátkem a mohli jsme vytvořit lehátkogang na moři.

Odpoledne se tak skutečně stalo a lidé na pláži mohli pozorovat, jak se u bójek drží pětičlená posádka lehátkového voru. Byla to paráda, s sebou jsme si vzali ochucený piva a Frisca a užívali si sluníčka.

Kolem páté hodiny jsme usoudili, že naše žaludky zejí prázdnotou, a tak je potřeba je naplnit. Podstoupili jsme generální hygienu, pobalili vše, co bylo potřeba a už už jsme chtěli odejít, když tu nás přepadla delegátka a překecala nás na výlet na druhý den, každý jsme okamžitě vyplázli 130 kun a mě to moc netěšilo. Na podobných výletech jsem totiž byla už mockrát a pokaždé stály za prd. To se mi už víc líbil výlet plánovaný na čtvrtek - za delfíny při západu slunce.

Nakonec jsme tedy vyrazili do města a našli delegátkou doporučenou - čistě chorvatskou - restauraci. Když jsme přišli, skoro nikdo tam nebyl, ale to se během asi 15 minut změnilo a restaurace byla okamžitě plná. Kluci si dali pivo, já už ani nevím co. Ale k jídlu, jo k jídlu, to jsme si dali do nosu. Přítel si nedokázal vybrat, a tak mi v menu ukázal jídlo pro dvě persóny - fish plate. Pokud aspoň trochu ovládáte angličtinu, jistě vám došlo, oč tu běží. Já se chvíli zdráhala, ač jsme si už doma řekli, že nějaký ryby tu ochutnáme, zrovna jsem na ně totiž neměla chuť. Kluci si dali špagety a blondýna mix grill - i tato jídla vypadala moc dobře, ale ani jeden z nich je nedojedl, že prý dobrá nejsou, tak já nevím.

Ale dočkali jsme se i svého rybičkového podnosu. Řítila se k nám celá delegace číšníků - rovnou tři. První nám prostřel talíře, příbory a ubrousky (látkové!), druhý na stůl položil nahřátý kovový podstavec a třetí před nás předložil ohromný oválný tác přeplněný mořskýma potvorama a... něčím zeleným. Sotva co číšníci odešli, všichni jsme začali komentovat obsah podnosu - tohle vypadá divně, tohle jíst nebudu, tohle má moc chapadel, tohle chci ochutnat a tak dále. Přítel ještě stihl vše pohotově vyfotit - dřív než jsme se do toho pustili.


Moje oko sklouzlo ke krevetkám, jež pro mě byly jistotou. Byly droboučké, ale dobroučké! Dalším předmětem zkoumání se stalo ono "něco zelené". Vypadalo to jako špenát s bramborem, chutnalo to jako špenát s bramborem a česnekem, ale byla to blitva - tedy mangold s bramborem (i když jsme si mysleli, že to jsou chaluhy). Blitva naprosto uspokojila moje chuťové buňky - víc než mořské potvory samotné. Prostě miluju špenát, akorát tohle bylo o level výš.

Další pochoutkou (pro mě nechoutkou) byly sardinky. Ono to maso možná dobré je, ale já si nemůžu pomoct, ty kostičky mi tam vadí. Gurmánským zážitkem ale byly olihně, tělíčka a chapadélka oddělené a každé připravené jiným způsobem, ale chapadla vedou, protože byla orestovaná a taková křupavě gumová. To tělíčka byla gumová a dutá, byl to takový divný váček, ale taky dobrý. A pak tam byli už jen ryby. Pustili jsme se do škorpiona, taková ostnantá rybička, která má moc dobré maso a málo kostí. Pak tam byla klasická makrela, ale narozdíl od našich krajin nebyla uzená, takže bych řekla, že byla ještě lepší. Poslední rybičkou byl klasický obalovaný filet, který byl také dobrý.

Každopádně všechno jsme nesnědli, i když nám kolegové pomáhali. Ale bylo to dobré. Pak jsme snad půl hodiny čekali na to, až budeme moci zaplatit. A ještě nám na závěr dali šnaps gratis.

Pak jsme se vydali hloub podél pobřeží, za zmrzlinářem Alibabou, je to frajer, co si ze všech dělá srandu, nabízí kopečky zmrzky zdarma a dělá ze sebe šaška. Zmrzlina dobrá, pobavení super, ale kopečky menší než u zmrzlinářky, kterou máme blíž u stanu. Se zmrzlinou jsme se vydali ještě dál - chtěli jsme si sednout na pláž a pozorovat západ slunce. Bylo to nádherné, ale měla jsem s sebou jen mobil (prý že nikam po véče nepůjdem).


Cestou zpět jsme kolem deváté zastavili v přístavu, že prý bude vyplouvat největší zdejší loď - rybářský Paris, a že je to vždy velká podívaná (rozuměj turistická atrakce gratis). Paris skutečně vyplul a dle očekávání hluboce zatroubil. Prostě loď. Pak jsme to zakempili už ve stanu, chvíli hráli karty nebo co a pak šli spát.

Bobouš
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama