Jak je to s těmi dary?

22. prosince 2016 v 19:11 | Bobouš |  Názory
Podle mě se nestává náhodou, že každý rok tak měsíc před Vánoci nedokážeme vymyslet kloudné dary svým blízkým. Čím to ale je? Toť otázka.


Vemte si to kol kolem, vždyť všichni vše nutné a potřebné mají a prach lapajících blbinek máme doma všichni habakuk. Pak přijdou časy vánoční a my zkrátka nevím, jak co ostatním, tak i co od ostatních sobě.

Jednou za čas se najde věc, která je potřeba vyměnit za novou, ale jelikož většina lidí má pravidelný příjem, tu věc si koupí v okamžiku, kdy je to potřeba a nečekají s tím až na konec roku. Výhodou pak je, když se něco pokazí před Vánoci - dárek je jasný. Třeba jako já vloni se svou stolní lampičkou.

Ale většinou zkrátka člověk neví a musí bloumat po aspoň trochu užitečných věcech (co se nás, praktiků, týče - protože samozřejmě jsou lidi, kteří ty "hloupé maličkosti" mají rádi - pak by mě zajímalo, jak u nich vypadá takový úklid, všechno otřít, zvednout, otřít pod tím - by mě z toho kleplo). Možná by ani nebyl problém vymyslet ty užitečné věci - nádobí, nářadí, drobná elektronika, dětem hračky, babičkám čaje, svíčky, lístky do divadla, ale co když je kuchyň i dílna vybavená dostatečně, co když dětí mají hraček tolik, že nejsou v pokoji ani vidět (ty děti), co když už babička nemůže pít vybraný čaj, pálit si svíčky ani chodit do divadla? Pak budu jednou fakt v prčicích.

Jde mi spíš o to, že vždycky se něco najde, právě babičky mám naučený na ty čaje, táta si obvykle vymyslí nějakou drobnost za stovku. Pak je tu ale mamka, brácha, jeho přítelkyně, můj přítel. Tyhle čtyři lidi mi dělá neskutečný potíže obdarovat - ne že by se mi nechtělo, jen prostě nikdy nevím čím. Všechno mají, na blbiny si nepotrpí a potřebné věci, které by snad i chtěli, jsou mimo mé finanční možnosti (stejně jako dary pro mě).

A tady je vidět ten ohromnej rozdíl věkový kategorie - my mladí, ale ne už puberťáci, zkrátka myslíme na budoucnot, ať už to je ve vlastním bydlení (dát byt k Vánocům je trochu fatamorgána a něco do bytu sebevražda, protože každej má doplňky, nádobí, nábytek a tohle všechno vymyšlený a vysněný po svým), v autě nebo v dětech. Před pár lety jsme si řekli o batoh do školy, nové lyže, kolo, jenže už jsme vyspěli a všechno máme v dospělácký velikosti, z který už pravděpodobně nevyrostem. Říkat si o nový mobil každý rok mi přijde ubohé. Dokud funguje jakž takž a nemá nějaký extrémní výkyvy nálad, stačí. A že znám děcka, kolikrát mladší než já, že mají každý půlrok nový mobil od rodičů. A ta mamka, ta je jak dítě (nic proti), protože když už se jí vymyslí nějakej dárek, tak ho po 14dnech odloží a začne se na něj snášet prach, takže je fakt těžký jí dát něco, co jí dlouhodobě potěší.

Teď jsou prý hodně IN herní konzole. Svým způsobem mě to trochu víc štve, protože na tom paří celý dny desetiletý děcka. My velký si už dokážem uvědomit, že bychom to měli vypnout a jít něco dělat, ale ty děti... čím víc je odtamtud pak rodiče vyháněj, tím víc tam ty děcka jako na potvoru jsou. Neřku-li dát takovou věc dospělýmu člověkovi - táta onehdá dostal Xbox, pár let to už je a co já pamatuju, tak jestli byl puštěnej všehovšudy 10x a to jen díky návštěvě skládající se z dětí... My v deseti letech stavěli bunkry, četli knížky a na počítač jsme mohli hodinu denně. Ale je fakt, že to byly vždycky boje, kdo tam bude první.

Pak když mají obdarovávat ty desetiletý děti svý rodiče. Spousta má malý kapesný, za který jsou rádi, že si občas koupí sušenku a našetří dvacku za měsíc. Pak koupí mamince svíčku za 40 korun a tátovi pytlík arašídů za 30. No, aspoň tyhle věci pak nikde neležej.

Když to vezmu celkově, tak nikdy člověk nic kloudnýho nevymyslí a nebo dává pořád to samý. Elektronika je buď drahá nebo už ji daná osoba má. Knížky jsou sice fajn, ale dají se půjčit v knihovně nebo stáhnout (kort když má daná osoba malou knihovničku), svíčky a čaje jsou moc fajn (pro mě aktuálně určitě), ale časem taky omrzej, potraviny a chlast jsou chuťově možná dobrý, ale nic z nich nezbyde a obdarovaný vlastně nic z Vánoc nemá, oblečení je fajn (a i cenově třeba trička můžou být vhodný jako levný dárky), ale ne vždy se trefíte člověku do vkusu nebo do velikosti (třeba já každý rok dostanu půlku věcí oblečení a půlku z toho pak na sebe nikdy nevezmu), kosmetika může být voňavá a bůh ví co ještě, ale zase, buď se netrefíte do vůně a nebo budete pátej člověk, kterej dotyčnýmu dal stejnou dárkovou krabičku, takže je pak člověk vší tou kosmetikou spíše zahlcen a má na dva roky vystaráno, a nebo pak ty různý kravinky jako barevné dózičky, vtipné "hračky", figurky na poličku, uklízet se to prostě nikomu nechce. Samotnou kategorii zaobírají erotické pomůcky - no dejte si přítelkyni pod stromeček robertka nebo pouta, ať to hezky vidí celá rodina.

Ve skutečnosti by tedy možná ani nebyl takový problém ve výběru, jako v tom, že každý zpravidla má to, co potřebuje, už nějakou dobu a nečeká s tím na Vánoce. A pak jsou tu takoví machři, kteří si vymyslí dárek dva dny před Vánoci, takže si to radši nechají přesunout na narozeniny, ale do tý doby na to zapomenou, takže pro jistotu - sluneční clonu a sítko do hrnečku na sypaný čaje.

Letos se mě táta ptal už od půlky listopadu, tak jsem mu řekla, že chci peněženku, protože ta má se po asi 5letech používání začíná pomaloučku rozpadat, ale zas je tu ten problém s tím, že on mi chce udělat překvapení, ale já pokud si to sama nevyberu, to používat nebudu.


A s dárky souvisí i ekologie, třikrát hurá pro balicí papír, všudepřítomnou izolepu a vánoční mašličky! Každý svůj dárek vždy rozbaluji s pečlivostí hodináře, že ten papír můžem ještě použít, co myslíte, používáme? Paradoxně ne a vždy ty dárky balím do nového, takže si tu dávám předsevzetí, že za rok jedině do použitého.

A taky tak trochu paradoxně - když už se mě někdo ptá, co chceš k Vánocům, tak mu odpovídám, že nevím, že vše mám a nic nechci, podvědomě ale tuším, že můj mozek si myslí něco ve smyslu "jen se s tím hezky poper a koukej mi vymyslet něco, z čeho mi spadne čelist, jinak budu smutná". Jo, je to tak, když se nad tím zamyslím, můj mozek si přesně tohle říká.

Ale co, stejně všichni něco dostanem a jedna věc vždycky bude taková, kterou jsme si přáli. A to že ten zbytek bude tak trochu mimo už stejně neovlivníme.

Bobouš
 


Komentáře

1 Tesa Tesa | E-mail | Web | 24. prosince 2016 v 16:07 | Reagovat

Aký máš zákerný mozog! :D Ale je pravda, že keď už sa s tými darčekmi musím trápiť ja, tak nech aj oni... Mne sa veľmi páči, že starším ľuďom vážne stačia sviečky a čaj a že sú s tým spokojní a šťastní... aspoň to niečo hovorí o dnešných hodnotách.
A príde mi celkom smutné, že človeku sa dnes nedá dať niečo, z čoho by bol úplne nadšený bez minutia celých mojich ročných úsporov... Ale dobre, že si si prosila peňaženku! Moja sa už celkom rozpadáva, ale úplne som zabudla, že nejakú potrebujem (to tá abstinencia peňazí v nej). Tak ti želám krásne Vianoce a trochu viac oblečenia, ktoré by si nosila ^^

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 13:58 | Reagovat

[1]: Je fajn, že jim to stačí, ale zároveň je to škoda.
Peněženku jsem sice dostala, ale úplně mimo můj vkus, no co se dá dělat... je mi to líto, člověk nechce urazit Ježíška.
Děkuji za přání, tobě zpětně též přeji a i do nového roku.

3 Tesa Tesa | E-mail | Web | 26. prosince 2016 v 15:23 | Reagovat

[2]: Oh :DD Ja som sa úplne potešila, že aspoň niekto je šťastný, že aspoň niekto dostal to, po čom túžil (peňaženku) a potom toto :D Tak to mi je ľúto, že je mimo vkus :(
A aj tebe šťastný nový rok! Je inak celkom desivé, ako rýchlo sa to blíži.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama