Východ na statku

18. prosince 2016 v 16:15 | Bobouš |  Fotografování
Je až s podivem, že už jsou to víc jak 3 měsíce, co jsem tyto fotopočiny prováděla. Má brigáda se chýlila ke konci a já si chtěla nafotit ruinu statku, kolem které jsem každý den projížděla. Při ranních návratech z noční směny domů mi navíc slunce malovalo nádherné výhledy do krajiny. Volba tedy byla jasná, ráno při východu to bude nejlepší.


A tak jsem si tuším ve středu večer přibalila do kufru mého skútříku i zrcadlovku, propašovala ji do fabriky, celou noc ji tam střežila jako poklad a ráno po práci ji zas nacpala do kufru, abych se mohla přesunout na místo určení. Už jsem měla vytipováno, v kolik musím být na místě, abych vše stihla nafotit, takže jsem si jela ráno v klidu, protože jsem měla čas, nebyla jsem unavená, ale natěšená.

Zaparkovala jsem u závory, helmu skryla do trávy a třásla se zimou. Slunce bylo ještě za obzorem, tak jsem zamířila rovnou do toho torza. Miluju staré polorozpadlé budovy, vždy si říkám, že bych je všechny koupila a zrekonstruovala, udělala z nich prostory pro volný čas.

Můj instinkt a zkušenost mi říkaly, že si musím dávat pozor, kam šlapu, že tam budou díry a šachty v zemi-podlaze. A taky že jo, takhle děravou zem jsem ještě jaktěživ neviděla. Pod nohy jsem se musela dívat pořád, cesta dopředu se plánovala ztěžka, protože to tam bylo všude zarostlé. Po čase jsem ale pochopila systém rozmístění děr a postup porostem se zjednodušil. Udělala jsem pár cvaků závěrkou a najednou za sebou slyším šramot, prudce se otočím a z okna na mě kouká mladá srnka. Dřív než jsem na ni stihla namířit objektiv, už byla fuč. Nevím do teď, kdo z nás se lekl víc.





Vymyslela jsem si, že vycházející slunce vyfotím oknem, jenže to mě zradil foťák, že přímo svítící bod fotit nebude -respektive nedokázal zaostřit. Takže jsem tam s tím různě šachovala, až se mi sice něco vyfotit povedlo, ale spokojená s tím nejsem.


Vyhrabala jsem se odtamtud a fotila východ normálně, s celou krajinou. S těmito fotkami jsem naopak spokojená až až.



Nakonec jsem si řekla, že se kousek půjdu projít po polní cestě vzhůru, když už tam teda jsem. Asi třikrát jsem si řekla, že se za další zatáčkou otočím a vrátím, má zvědavost na to ale nebrala ohledy. Tak jsem se tam procházela, vylezla na zamčený posed a začala se vracet zpět.





Domů jsem jela s pocitem uspokojení a stejně tak dobře se mi usínalo, ale až o pár dní později jsem koukala na mapy a zjistila, že jsem prošla jen půlku onoho statku, protože ta druhá není ze silnice vidět a skrz se přes trní nedalo projít, takže tam někdy musím znovu napravit resty.

Bobouš
 


Komentáře

1 Lightworker11:11 Lightworker11:11 | 18. prosince 2016 v 17:18 | Reagovat

Nádherné fotky:-)

2 Eliss Eliss | Web | 18. prosince 2016 v 17:19 | Reagovat

Krása

3 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 19. prosince 2016 v 13:30 | Reagovat

[1]: [2]: Díky. :)

4 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 2. ledna 2017 v 13:59 | Reagovat

Zajímavé místo a ty fotky východu slunce jsou hodně zajímavé :)

5 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 2. ledna 2017 v 17:21 | Reagovat

[4]: U nás na vsi máme ještě lepší ruinu, asi proto tahle místa žeru. Děkuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama