Nu. Tož. Inu předsevzetí... tak tedy dobrá

1. ledna 2017 v 12:00 | Bobouš |  Zápisky
Ano, novoroční předsevzetí jsou už ohraná klišé. Většina si je dává a většina je taky nedodrží. Ta menšina, co si je nedává, už prozřela, zjistila, že je stejně nikdy nesplní, takže to nemá smysl, tím pádem se menšina jeví v tuto chvíli rozumnější, ostatně jako ve většině případů.


Nechme ale většiny a menšiny stranou, protože by z toho jednomu hráblo. Já si říkám, co teda s těmi novoročními předsevzetími, dávám si je už dobrých pět let, ne-li více a nikdy jsem žádné pořádně nesplnila. Proč asi? Mám nevalnou vůli? To možná taky, ale hlavně ty předsevzetí vlastně nikdy neberu vážně. Je to jen takový seznam "Co by se na mně dalo zlepšit?", který nabývá mizivější hodnoty koncem každého roku.

A tak se ptám, proč vlastně ta předsevzetí kdysi dávno (nebo nedávno?) vznikla? Nejspíš proto, že si někdo najednou uvědomil, že je čas na změnu, a tak si řekl: "Nu dobrá, nyní jsem lenoch, tedy od Nového roku budu na sobě pracovati, abych lepším člověkem v této společnosti byl." A on to fakt udělal, během toho roku se změnil a další lidi si z něj napřesrok vzali příklad. Všichni se začali měnit k lepšímu, až přišel o několik desítek či stovek let později další chlapík, který si řekl: "A co já bych se pořád měnil, jsem jaký jsem, každý má svý chyby a to, že mám pár desítek kilo navíc ze mě nedělá zlýho člověka. Předsevzetí si dát můžu, ale plnit ho stejně nebudu, protože se mi nechce a jsem na to moc líný." A shodou okolností se dneska skoro všichni řídíme příkladem muže číslo dvě.

A mně už to nebaví. Jako bambiliarda jiných lidí si říkám: "Letos na sobě doopravdy máknu a vylepším se." Lehká otázka s těžkou a neurčitou odpovědí visí ve vzduchu. Jak to bude doopravdy, netuším, ale letos... letos tomu chci dát minimálně víc, než roky předchozí.

→ A proto se budu udržovat ve fyzické kondici a zesílím, abych se nejen já sama cítila lépe a zdravěji, ale aby i můj přítel byl se mnou nadále spokojen.
→ Budu se pilně učit, řádně studovat a pravidelně do školy připravovat, abych úspěšně procházela vysokou školou a mohla ze mě jednou být aspoň "dobrá" učitelka češtiny.
→ Se svými rodiči budu vycházet lépe, více s nimi komunikovat, mít k nim více úcty, vstřícnosti a vlídnosti a to proto, že je na čase svázat přetrhaná pouta.
→ Stejně tak se budu chovat k ostatním lidem, slušně a vychovaně.
→ Vulgarismů budu užívat skutečně jen ve vyhrocených situacích, kdy budu mít opravdovou potřebu si ulevit. Nebudu je užívat jen tak nadarmo, za každou větou.
→ V létě navštívím Alpy nebo Tatry, protože poznávat svět je fajn a protože pak budu mít nové tapety na plochu. A hlavně nezapomenutelné zážitky se svým milým.
→ Se skútrem se vydám na jakoukoliv projížďku delší 100 kilometrů tam a 100 zase zpátky. Ať už na Slovensko, do Německa nebo jenom do Českého středohoří.
→ Nebudu tu jen pro sebe, ale i pro své blízké a kamarády.
→ A budu ke všem co možná nejvíce upřímná i přes to, že to bude bolet.
(→ Mimochodem, tento seznam neskončí v pytli jako další "Co by se na mně dalo zlepšit?")

Nebudu se vás ptát, jestli jste si dali nějaká předsevzetí, buď patříte k většině nebo k menšině... a navíc vás stejně neznám, spíš mě za rok bude zajímat, jestli jste svých předsevzetí skutečně dostáli a jestli to stálo za to.

Bobouš, momentálně hrdinně naplněn odhodláním...
 


Komentáře

1 Jay Jay | 6. ledna 2017 v 7:05 | Reagovat

Já z těch tvých článků lehnu :-D

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 21:35 | Reagovat

[1]: Mně bude stačit, když se posadíš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama