Něco, co mnozí nezažili

10. března 2017 v 19:03 | Bobouš |  Zápisky
Pomalu, ale jistě, mi táhne ke dvacítce. Ono se říká, věk je jenom číslo, ale když se nad tím člověk zamyslí a uvědomí si, že mu může zbývat třeba už jen 40 let... to je jak kdybyste už měli třetinu života za sebou. No, ale o tom jsem tu mluvit nechtěla. Jen jsem si na ten věk vzpomněla při asociaci myšlenek na zabíjačku, o které tu dneska mluvit budu. A bude to bez fotek, prasátko si třeba někdy nafotím, ale ne když má svou poslední hodinku.


Zabíjačka se mnou vlastně nic nedělá, od mala jsem na to zvyklá, že se prase jednou do roka zabije a sní. Vždycky jsem viděla celý proces od začátku až do konce, ať mi bylo pět, deset nebo patnáct. Babička už ale dobrých pět let prase nechová, kvůli stáří od toho upustila. Jenže babička přestala, SDH začalo. Místo prasátka u babi ve stodole se každoročně zabíjí pašík na návsi pro celou obec. (Někteří teď možná namítají, že EU kdesi cosi zakázala, ale zaprvé je to údajně zakázané už od devadesátých let a zadruhé, co je komu po tom.)

Letos se konala zabíjačka průměrných měřítek, něco se vydařilo lépe, něco hůře. Jako kladnou věc hodnotím návrat "našeho" řezníka (zabíjel od pradávna u babičky), od kterého nám zabíjačka chutná vždycky víc. A teď to tak přepočítávám, těch záporů bude víc...

Tak tedy... řezník měl dorazit na sedmou, a tak i my jsme dorazili na sedmou, protože já si vraždu čuníka nikdy nenechám ujít. Už od rána byl ale takový bez nálady, jako kdyby stárnul... :D Ale ne, náš řezník nikdy nezklame. Vydali jsme se do chlívku pro čuníka. Řezník měl nabito, džbán na krev byl připraven, kvedlačka taky, čumilů kvanta.

Řezník vkročil do chlívku, po chvíli se ozvalo kvičení, čuník zněl, jakoby ho na nože brali (přitom si ho jen přivazovali za zadní kopýtko, aby nezdrhnul). A pak se to vyvalilo ven, sotva čtyřicetikilový sele, až mi z toho spadla čelist a v očích se mi zračil výraz "jako vážně?". Víte, nakrmit celou vesnici, to není jen tak, takovej drobek by sotva nakrmil děti. Ale za chvíli ke mně přišla zpráva, že tohle selátko je jen na gril, že se ve chlívku schovává ještě jeden sudokopytník. Můj hlad byl tak utišen.

Selátko vyvádělo, snažilo se utéct, ale smrti neuniklo, stačila jedna dobře mířená rána, a už nevědělo o světě. Řezník poklekl, hrdlo podřízl, pekáč se přistavil, krví naplnil. A kvedlat, kvedlat a kvedlat. Prasátko se naložilo do necek, hodilo na vozejk a odvezlo zpátky na náves. Posypáno kalafunou, spařeno horkou vodou, odrbáno od štětin, už se čuník zvesela ve větru houpal a ke kuchání se přistoupit mohlo. Řezník měl rychle hotovo a jelo se pro prase druhé.

Už při uvazování za kopyto se z chlívku ozývalo hrozivé chrochtání, jako kdyby tam mučili mamuta. Děti byly utišeny, čumilové v očekávání napjatě sledovali dveře chléva. Rypáček, očička, ouška a už si to pochrochtávalo ven. Prase bylo nervózní, pokukovalo ze strany na stranu, pochrochtávalo, ale víceméně stálo na místě. Řezník přistoupil s jateční pistolí k čuníkovi a střelil. Prase ani nemrklo, jen mělo očouzené čelo, rána pomalu žádná, mezi lidmi panika. Řezník napjatě nabil další náboj. Vystřelil, prase si pokvíklo a na čele se objevil pramínek krve. Náboje selhaly, a tak na řadu přišla tupá strana sekyry, ale to vám popisovat nebudu, protože já sama z toho byla docela vyjukaná, nikdy se nám to nestalo.

Prase nakonec udoláno bylo, krve z něj bylo jak z vola a s jeho dvěma metráky měli chlapi co dělat, aby ho vůbec naložili. Následující proces byl stejný jako s čuníkem předchozím, až na to, že tenhle pašík byl navíc rozporcován a jeho další kroky vedly do kuchyně.

Dal se vařit ovar, někdo vypral střeva, začala příprava na guláš, ten se dal dělat. Dělala se polívka, vařily kroupy. Škvarky, pečený bok. Řezník namíchal směs do jitrnic, my jsme špejlovali, on plnil a my znovu špejlovali. Zbytek se dal do pekáče, na bílej prejt. Smíchala se krev a kroupy, něco k tomu a už se plnily jelita. Něco padlo na červenej prejt. Pak jsem odtamtud už utekla, ale ještě se dělala tlačenka.

Večer jsme se tam s přítelem ještě vrátili. Většina osazenstva byla v podnapilém stavu, všechno bylo hotové. Jeden soused spal s hlavou na stole a řezník, navzdory tomu, že během dne pronášel své obvyklé vtipné průpovídky, nám vyprávěl vtip, který nikdo nepochopil. Zabijačka se chýlila ke konci a my to spolu s přítelem zakončili u Pirátů z Karibiku.

Krom zabijačky se toho u mě moc neděje. Jsem ráda, že je po zimě, ale na druhou mě štve věčný déšť. Nemůžu pořádně chodit se psem po polňačce, protože tam je pořád bahno a nestíhá uschnout. K foťáku jsem se teď taky nedostala, protože se mi ani žádné krajinné výjevy moc nelíbí. Silně uvažuju o tom, zda-li vůbec na tu vysokou mám, jakože předpoklady. Na jednu stranu mám pocit, že by mě následná profese hodně bavila, na stranu druhou jsem líná pro to něco dělat. Takový menší jarní vyhoření nebo co. I přes to mě ale potkávají menší či větší radosti, a tak si vážně můžu oprávněně stěžovat jen na vlastní neschopnost.

Východ slunce při jedné z mých brzkých procházek městem.

Například jsem se takhle jednou ráno při čekání na autobus procházela v našem městě a objevila jsem úžasné místo, o jehož existenci jsem neměla ani ponětí. Ale nafotit si to tam půjdu, až se to tam trochu zazelená.

A takhle jsme se měli předminulý týden při pátečním lyžování v Rejdicích.

A pokud jsem zabijačkovým článkem někomu způsobila újmu, tak pardon, ale mohlo vás to napadnout už z prvního odstavce, že to nebude nic pro vás.

Bobouš
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | 10. března 2017 v 19:30 | Reagovat

Jak je ten věk relativní, ty píšeš, že máš 20 a že už ti možná zbývá jen 40 let života :-) a blogerka v článku pod tebou (AK na titulce), která má v profilu uvedeno, že jí je letos 76 let píše, že se líbí nějakému podstatně mladšímu. Není to super! :-))

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. března 2017 v 19:34 | Reagovat

Prdelačku já rád!
I vtipy řeznické, kterým nikdo nerozumí.

3 Eliss Eliss | Web | 10. března 2017 v 19:43 | Reagovat

Zabijačku jsem nikdy neměla tu čest vidět :-)

4 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 10. března 2017 v 20:51 | Reagovat

[1]: Máš pravdu. :) Ale když to vezmu tak, že fakt někdo odchází v 60 letech...

[2]: Prdelačka je nejlepší s čerstvým chlebem! :) Vtipům obvykle rozumím, jen letos se řezník pohroužil hluboko do alkoholu, až to smysl nedávalo. :D

[3]: To je škoda, až se ti někdy ta příležitost naskytne, využij ji. Zabijačka má specifickou atmosféru, kterou jinde nezažiješ. :)

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. března 2017 v 21:02 | Reagovat

Jó, kdyby mě na zabijačku pozval...šla bych hned...:)

6 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. března 2017 v 11:04 | Reagovat

[5]: Tak to se musíš přivdat, přikamarádit nebo zkrátka vecpat do rodiny, která to prase má. :D

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. března 2017 v 11:45 | Reagovat

[6]: Dík za skvělou radu, přikamarádím se k Tobě...:-) :-)

8 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. března 2017 v 12:08 | Reagovat

[7]: Tak za rok, dám vědět! :D

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. března 2017 v 20:45 | Reagovat

[6]:
Přikamarádit je pěkné slovo...

10 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. března 2017 v 21:36 | Reagovat

[9]: Taky se mi líbí, ale systémově by mělo být "skamarádit".

11 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 17. března 2017 v 7:15 | Reagovat

Zabíjačka je skvělá věc...Také vzpomínám. Dvacítka je přelom...člověk přestane být  teenager, nastává zlatý věk "twen age", jestli to dobře píši...

12 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 17. března 2017 v 14:01 | Reagovat

[11]: Tak to skutečně nevím, zkrátka jsme už ve věku, kdy se můžem rozhodovat mezi studiem, kariérou, cestováním či rodinou apod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama