Domovina... s trochou představivosti

31. května 2017 v 23:10 | Bobouš |  Zápisky
Jsem natolik vyšťavená, že ani nevím, jak pořádně začít článek, takže jsem natolik originální, že článek začínám právě úvahou nad tím, jak článek začít. Fuj. Normálně tohle odsuzuji, ale vážně nevím. Pořád tu na blogu píšu, že mám někde něco za rohem, či za barákem, nebo coby kamenem dohodil, ale jsem si jistá, že většina z vás stále netuší, odkud to vlastně jsem. Ono vzít foťák a vyfotit památky nejblíže k domovu je popravdě daleko těžší, než fotit něco neznámého. Ale nakonec jsem se k tomu tak trochu dokopala, samozřejmě tomu dopomohly naše poznávací výlety v okolí. Já se divím, že si ještě říkám vlastenec, když to tady tak strašně moc (ne)znám.


S přítelem jsme se před čarodějnicemi nudili. Počasí bylo sice dost nepředvídatelný, ale nakonec jsme se vykopali, že konečně vylezem na ten kopec, na kterej čumím dennodenně už od dětství. Ono popravdě, trochu jsem se nechala zahanbit strýcem, který na onen kopec vylezl dříve než já, a to na Velikonoce. Prvenství mu sice už nevezmu, ale dohnat ho můžu. Takže cestou necestou, včetně kufrování, jsme se dostali až na čedičový vrchol Káčov, který je částečně vykutaný a svým vzezřením je tisíckrát zajímavější, než všudespatřitelný vrchol Mužský (na nějž mimochodem čumím častěji jak na Káčov). Jsme už natolik poznamenaní technikou, že i mapu jsem si odfotila z netu, abychom moc nebloudili. Co mě ale dostalo do kolen, že tam na tom vršku je normálně regulérní solární elektrárna. Fuj. Už vás nebudu déle napínat...


Jak jsem řekla, počasí bylo nepředvídatelný a podle toho i ty fotky vypadaj, normálně se za ně stydím.

Jenže jak jsme koukali doma na ty mapy, zjistili jsme, že na druhém konci té samé obce je zřícenina. A jak jistě všichni víte, já zříceniny miluju, fascinují mě, lákají mě. Ta zřícenina se jmenuje Zásadka a bylo to jakési sídlo nad Jizerou. Čert to vem, jde o to, že to mám za humny a nevím o tom. Stylově je každopádně podobná Zvířeticím, akorát je menší a nejspíš i trochu mladší. A nebyla by to země česká, kdyby jejím vlastníkem v minulosti nebyl Albrecht z Valdštejna.



Když jsem to fotila, zjistila jsem, že můj širokoúhlý objektiv je málo širokoúhlý. Prostě ne a ne se mi to tam všechno vejít a couvat dál nešlo, z jedné strany byl plot, z druhé sráz dolů.

Tahle dvě místa jsme ale prošli celkem rychle, domů se nám ještě nechtělo, a tak jsem navrhla, že můžeme navštívit náš zámek, můj zámek. Už od školky a od družiny jsme si jako malí chodívali hrát do mnichovohradišťského zámeckého parku. Jo, jsem částečně Hradišťák. A navíc jsem do toho parku chodila celou letošní zimu, téměř každé ráno, kdy jsem čekala na bus do Liberce. Což mi samozřejmě pomohlo k tomu, abych si předem naplánovala kompozici fotek. A ono to i docela vyšlo.


Kromě zámku tu máme i kapli svaté Anny a v pozadí a na dalších fotkách je kostel svatých Tří králů.



Tím končí výletění s přítelem, ale o pár týdnů později pokračuje výletěním s rodiči. Asi po dvou letech konečně otevřeli naši jedinou rozhlednu. Fakt tam stála postavená už asi dva roky, ale trvalo jim pěkně dlouho, než ji zpřístupnili veřejnosti. A tak jsme si prostě řekli, že se tam už konečně podíváme. Jo, ta špičatá potvora Čížovka nám dala docela i zabrat.

Výhled nic moc, tady je vidět Vyskeř (kopeček vlevo) a trosky (výstupky vpravo). S trochou představivosti je vidět až do Krkonoš. Na severu je pak poměrně dobře vidět Ralsko a Ještěd. Směrem na západ můžu s trochou představivosti pozorovat dění v mé dědině, taky je vidět Bezděz, který odsud mimochodem vypadá poměrně zajímavě. S další kapkou představivosti můžete dohlédnout až do Českého středohoří (a tomu bych i věřila). A s hodně velkou dávkou představivosti můžete na jihu zahlédnout Středozemní moře (ale nebuďte zklamaní, až ho neuvidíte).

A tohle je ta naše jehla. Prosklené balkóny jsou něco pro můj žaludek a úzké schodiště ve špici zase něco pro můj foťák. Nahoře je zvonek, na který si můžete zabimbat. A z prvního patra na vás mává moje máti. Pěkný co?

P. S. Stejně jste se nedozvěděli, odkud vlastně jsem. :D

Bobouš
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 1. června 2017 v 0:45 | Reagovat

Prostě ten začátek vynech a začni rovnou psát...a bude to dobrý...! :-)

2 Magicmax Magicmax | Web | 6. června 2017 v 19:40 | Reagovat

Představivost máš ty dobrou. ;) :)

3 stuprum stuprum | Web | 7. června 2017 v 12:56 | Reagovat

Teda z Jehly bych nechtěl spadnout ani omylem! Rozhodně nápaditá konstrukce. :D

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. června 2017 v 18:46 | Reagovat

Tak ten kraj mám rad Od Z iretic u Bakova pres Mnichovo Hradiště....zde ale nezvyklý "uhel pohledu"

5 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. července 2017 v 20:17 | Reagovat

[1]: Tož to je někdy obtížné. ;)

[2]: Jak v čem, ale ve světových stranách se vyznám, ještě se tak vyznat v zeměpisu.

[3]: Osobně bych nechtěla spadnout ani z okna prvního patra. :D Je zajímavá, ale jsou i zajímavější. :)

[4]: To znáš jen kousíček mého kraje. Letos objevuji víc a víc a nestačím se divit, co tu všechno není. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama