Tolik života do toho umírání

20. září 2017 v 12:27 | Bobouš |  Zápisky
Tolik podnětů, tolik radostí a starostí, tolik zážitků, tolik času... bylo a ještě bude. Jsem tak ráda, že jsem konečně zasedla ke klávesnici a píšu, píšu ty střípky z uplynulých téměř dvou měsíců, které mi splývají všechny dohromady, na spoustu z nich už jsem dávno zapomněla a nikdy nevzpomenu. A i tak to budu celé psát asi hodně dlouho. Co má být zapomenuto, nechť už nikdy nevyjde na povrch. "Na zdraví!" připíjí burčákem.


Jo, byla jsem na táboře, jako vedoucí, jako ta hodná vedoucí, jako ta vedoucí, co se veze. Jak se to vezme, děti jsme měly celkem hodné, nebylo třeba je ani nějak extrémně usměrňovat. Uznávám, že moje reakce mohly být kolikrát mnohem lepší. Vím, že i ten program nebyl zcela ideální. Osobně mi vadilo menší množství výletů (dětem to je samozřejmě buřt). Všichni víme, že nemám ráda nepřizpůsobivé cikány, ti normální mi nevadí, takže peklo v ohni, když se mi do oddílu dostala nepřizpůsobivá cikánka z děcáku. Určitě si taky zažila svý, ale jak nemá výchovu, tak ať na tábor nejezdí. Navíc, když s ní cloumá puberta.
Zákon je zákon a klikování nebo dřepování je prý fyzický trest, kterej idiot tohle vymyslel, nechť shoří v pekle. I my jsme byli jako malí za špatné chování trestáni a necítím, že bych kvůli tomu utrpěla újmu na psychickém zdraví. Když si hold dítě nedá říct, tak prostě potřebuje trest, aby cítilo vinu, jinak se pořád bude chovat jako nevychovanej spratek.
Ale jinak si nestěžuju, za rok klidně zase.

Týden jsem se potloukala po Tatrách. No, o tom vám napíšu speciální článek, ne-li více, jelikož toho je strašně moc. Jediné, co vám teď tak s jistotou mohu říct, že jsem tam skoro nechala duši.


Před pár měsíci se jedna známá rozhodla k veganství. No víte, strašně moc jsme to řešili, s ní, mezi kamarády, pořád dokola, až se už ozývaly výtky, abychom to už přestali řešit. Nedivím se, řešit furt to samé dokola vlastně nemá moc význam. Co se mě týče. Že je vegan, mi je vcelku někde na zádi, ať si jí, co chce, i přes to, že to prostě zdravé není. Víte proč jsme se vyvinuli do této podoby a jsme údajně nejrozumnější druh na planetě? Protože jsme začali žrát maso a díky tomu se vyvinul náš mozek. Jednoduše řečeno, kytkou maso nenahradíš. Jsme všežravci, potřebujeme obojí, jak rostlinnou tak živočišnou stravu. Ať si známá svoje zdraví ničí jak chce, ale nejvíc mě štvou ty její příspěvky na FB (už jsem si je blokla). Neustále, každý den, nějaký obrázek/video/článek o kladech veganství a navrch jako bonus fotku její ani ne dvouleté dcery s něčím, co se tváří jako guláš, na talíři. A to mi vadí nejvíc, že tu holčičku krmí jen veganskou stravou. Zelenina a ovoce jsou samozřejmě v pořádku, ale veganské náhražky jsou prostě zlo, nenahradí živočišné bílkoviny a holka na to jednou dojede (stejně jako já jednou dojedu na můj "pitný" režim). Navíc jsem byla pěkně zaražena po jejím komentáři, který říkal, že dává dítěti to, o čem je přesvědčena, že je pro něj to nejlepší a že to tak dělá každý rodič. To sice jako jo, ale když pod to dopíše, že od mala (od mimina) nenáviděla maso a přesto ho musela jíst... zaprvý si to nemůže pamatovat a zadruhý její rodiče očividně pobrali víc rozumu než ona. A že si prý dcerka bude moci sama vybrat, až bude starší, co bude chtít jíst... jenže si samozřejmě těžko vybere, když nebude na maso zvyklá a máti jí bude odmala vnucovat názor, že maso je fuj. Prostě nepochopím.
A prý že to dělá kvůli podmínkám, ve kterých se chovají zvířata ve velkochovech. Jo, sice je to hnus, se kterým taky nesouhlasím, ale když si tu kotletu nekoupí ona, tak někdo jiný. Navíc může místo nekonzumace živočišné stravy podpořit farmy, kde se zvířata pasou na louce a dokrmována jsou maximálně vitaminy.

Mimochodem, vážení řidiči čtyřkolových motorových vozidel, uvědomte si laskavě, že i motorka (tedy i skútr) má nárok na celou šíři jízdního pruhu, tudíž při objíždění najeďte celým vaším vozidlem do protisměru. Jinak se budete divit, až se nějaký motorkář bude vyhýbat nějaké díře. Vážně mám kolikrát chuť vraždit vaše kolegy, když mě předjíždí v zatáčkách, na plné čáře a ještě ani ne v protisměru. Nemůžu za to, že objem mého vozidla nedovoluje vyšší rychlost než 80 km/h - jinak by se pode mnou ten skútr v tý zatáčce rozpadl.

Vážení silničáři, chápu, že je to vaše práce, ale když už zaděláváte díry v silnici záplatou, nedělejte z děr boule, víte, ono se tím asfaltem dá i šetřit, když tu díru pouze vyplníte a zarovnáte. Nehledě na to, že ty obdélníkové záplaty v půlce jízdního pruhu dlouhé jak týden jsou super "bezpečné" pro motorky, když tam necháte schod jak pro koně.

Vážení popeláři, i vy chcete po práci pohodlně zajet autem do vrat, tak nenechávejte vyveženou popelnici před vraty, ale vraťte ji na místo, odkud jste ji odkouleli.

Milí cyklisté, já vím, že na jízdní pruh máte stejný nárok jako auto nebo motorka, ale nemyslíte, že vzhledem k vaší podstatně nižší rychlosti by bylo bezpečnější (hlavně pro vás) jezdit po krajnici, když tam je? Úplně totiž nechápu, když jedete v jízdním pruhu a vedle vás je metrová asfaltová krajnice. Ještě lepší je, když jedete s kámošem vedle sebe po velmi frekventované silnici.


Určitě znáte ten pocit. Zamilujete si nějaké jídlo... pistácie, banány, oříšky, bueno, čínský polívky, müsli tyčinky... a jíte ho pořád dokola, několikrát denně, nakoupíte si tunové zásoby na měsíc dopředu, na každý den jinou příchuť, nadávkujete si to podle přísného režimu. A sotva co ten režim začne, zjistíte, že na tu věc vlastně nemáte chuť, protože jste se toho totálně přežrali a nechcete to aspoň rok vidět. No, tak takový pocit mám momentálně já, protože ve skříni mám dvoukilový pytel müsli tyčinek. Jedna váží zhruba 30 gramů.

Někdo mi nedávno doporučil pohádku V hlavě, tak jsem si řekla, dobrá, třeba to bude vážně dobré. Nějak se nám to dokonce povedlo sehnat na DVD a musím říct, že je to fakt super. Úplně přesně to vystihuje pocity dospívající holky, navíc, když pak člověk může nakouknout i do hlavy mladého chlapce či rodičů... "Holka! Holka! Holka! Holka! ..."

Prázdniny utekly dírou v plotě a nezbyly po nich ani stopy ve sněhu. No, škola se blíží a vysokoškoláci si povinně museli zahrát na prvňáčky, aneb když dospělí studenti musí jít k zápisu - pro razítko do indexu. Miluju tyhle naprosto zbytečný výpravy do Liberce. Nechť žije moderní technologie a internet!

Taky určitě znáte ty situace, když máte nějaké hodně daleko bydlící příbuzné a najednou se s nimi setkáte po více jak deseti letech. Není na tom zhola nic zvláštního, jen mi přijde pokrytecký, že pak najednou máte okamžitou potřebu je hned začít navštěvovat a jezdit tam pořád. Tchán forever! (jo, používám angličtinu)

Nedávno jsem uvažovala nad tím, co vlastně žerou domácí mazlíčci. Nejspíš mě k tomu přinutil můj pes, který se během jediné hodinové procházky 6x vybobkoval, a že to vždycky byla hromada jak poleno. Přecpáváme ho supermarkeťáckými obilně-popelovými granulemi, což vážně není vůbec super. Momentálně na tom už nic vážně měnit nebudem, jen jsem se nad tím prostě tak zamyslela, dokonce jsem zašla do zverimexu a koupila mu sušený maso. Ten pes mě teď poslouchá jak hodinky, pokud mám teda kousek toho masa v ruce. Jo, jednou svýho psa budu krmit masem a zelenina bude jen jako doplněk vitamínů.

Je to už nějaký pátek, co jsem pravidelně koukala na nějaké seriály. Tuhle jsem si vzpomněla na Doctora Who a řekla si, že ty poslední dvě série dokoukám, tak jsem si tu devátou postahovala a mrkla na ni. Pořád mě to baví, i když už je to takové ohrané, už u toho nemám ten pocit "ježíši, co to je zas za emzáky a o co jim ksakru jde?" Desátou sérii si očividně šetřím až na ulévání od učení.

Teď trocha toho smutku. Věřím, že jste to všichni zaznamenali, že si Chester hodil mašli. Přiznávám, musela jsem zapálit svíčku aji jsem to ořvala. Všechno už bylo řečeno. Zpočátku se ve mně střídaly vlny smutku a vlny vzteku. Teď chápu a jen doufám, že mu je už dobře. Mrzí mě to, ale vrátit se to už nedá. Nikdy nezapomenu.

Když jsem se před více než dvěma lety seznámila se svým přítelem, docela hrál airsoft, poslední rok a půl nějak nehrál jestli jednou nebo dvakrát, věřím, že to bylo i kvůli mně, abychom spolu mohli být častěji. Jenže se to teďkon nějak zlomilo. Děti odrostly z nerfek a rodiče mladých mužů investovali do airsoftových zbraní, a tak jsme teď byli několikrát hrát. Někdy si vyndaj děcka nás, někdy si zas vyndáme my děcka, někdy vyndám já přítele a někdy zase on mě. A komáři se tetelí blahem, když mi můžou pod kloboukem pořádat akupunkturní párty. Aneb měla jsem na čele mléčnou dráhu.

Jinak jsem ale líná jako to podsvinče. Bez komentáře.

To si jednou za rok vyrazíme do Prahy, a koho nepotkám. Kolegyni z tábora, spolužačku ze střední a revizora. A v domovině nepotkám za celý rok ani jednoho z nich.
Ohledně toho revizora, byl to můj první revizor v životě, takže z toho budu mít Vánoce ještě příští měsíc. Ale to si tak sedíme v metru, jedem na Můstek a tu přistoupí do metra pán. Nijak si ho zvlášť nevšímám, ale ještě než se zavřou dveře, zaujme mě jeho postoj, je opřený hned za dveřmi a civící přímo na nás. Pomalu zvedám oči od podlahy nahoru a skenuju jeho oděv. Boty jako autobusák, kalhoty jako autobusák, svetr jako autobusák... a pak to mozek konečně vyhodnotil, je to revizor! Ne, že bych se bála, jízdenky jsme měli oražené a revizor si smlsnul na jiném cestujícím.

V té Praze jsme byli na Neviditelné výstavě, protože jsme před prázdninami dostali dárkový poukaz na vstup. Jednou jsem zažila něco podobného v DDM, ale pravdou je, že v té Praze to mají vymakané víc. Takže pokud máte chuť si užít trochu srandy potmě, neváhejte a běžte. Budete překvapeni.


Ten samý den jsme byli ještě v Litoměřicích na vinobraní. Burčáku jsem měla málo, nějak se mi nechtělo pít, a když už jsem si koupila bílej do kelímku, tak mi ho nějaká čúza vybryndala na novou bundu, ještěže nebyl červenej. Měli tam obrovský langoše, tož jsem si samozřejmě jeden dala, snad první langoš, který jsem prostě nezvládla dojíst. Kamarád nám nakecal, že ohňostroj je v devět, tak jsme po osmý šli domů, ještě pro nějaký materiály a co po cestě nezačlo? Ohňostroj. Pak z kámoše vylezlo, že byl napsanej mezi osmou a devátou, prostě nepochopím. Potom nám i řekl, že po Liťáku je několik stejdží a míst, kde se něco děje, takže jsme najednou došli na pouť a tam jsem to spatřila. Pouťovou atrakci nesoucí název Ufo Dance. Já jsem na tohle magor, žeru tyhle atrakce, protože to není nic extrémně náročnýho na žaludek a zároveň to není nuda, a tak jsem podstoupila pětiminutovku odstředivé síly, plíce jsem měla až na zádech, ale bylo to super.

Letos sklizeň proběhla nějak brzy, než jsem se vrátila z tábora, polovina polí v okolí už byla posekaná, tak rychle mi to uteklo, že si to ani nějak neuvědomuji. Samozřejmě jsme byli na bramborách, poslední roky si ty brambory spíš užívám, než aby pro mě byly nudou, jako dřív v dětském věku. A navíc jsem našla dvě super brambory, jedna vypadá jako mládě tuleně a druhá jako Dubínek/Hurvínek/Spejbl. Obě mě totálně dostaly do kolen a nechce se mi je použít jako potraviny.

Když už jsme byli v té Praze, skočili jsme si na čerňák na nákupy, přítel shání kabát, akorát jsme asi přišli moc brzo, protože kabáty prostě skoro nikde neměli. S tím souvisí, že i já musím zajít na nákupy, zůstaly mi totiž už jen jedny nositelné rifle. Jedny se mi rozpadly a druhé už jsou z módy aspoň deset let.

No a nakonec brigáda, to vám povím, to jsou letos zase zmatky. Čirou náhodou jsem se dostala do škodovky, což je pro mě fakt jako bomba. Akorát jsem tam většinu dne seděla na zadku a přečetla za těch 10 dní skoro celý první díl Hry o trůny, a pak mě odvolali, znovu zavolali, nevím, co mě teď čeká, uplácí mě, abych šla na odpolední a korupce začíná, ještěže jdu za týden naposledy. A pak "hurá" do školy.

Bobouš
 


Komentáře

1 Reina Sun Reina Sun | Web | 28. září 2017 v 2:36 | Reagovat

Zažila jsi toho spoustu! Já teda nevím, ale my klikování/dřepování stále na táboře používáme jako trest. Vždyť vedoucí nic jiného ani použít nemůže!

2 Magicmax Magicmax | Web | 7. října 2017 v 17:43 | Reagovat

To je moc chytrý!!! :D Fat super!! :)

3 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 9. října 2017 v 21:10 | Reagovat

[1]: A to je právě ten průšvih, nemůžeš nic a dítě má pak věčně navrch, a co potom?

[2]: Co je, proboha, chytrý? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama