Tátova

30. října 2017 v 10:34 | Bobouš |  Zápisky
O každém miminu se říká, že je buď podobné otci, nebo matce. Matčiny kamarádky zarytě tvrdí, že miminko se podobá mámě. Otcovi kamarádi si zas stojí za tím, že je podobné tátovi. Nejspíš to bude proto, že daní přátelé vždy dobře znají jen jednoho z nich a dokážou v dětské tváři spatřit rysy jednoho z rodičů. O tom tu ale psát nechci. Chci psát o tom, jak to vidím já sama o sobě, a to nejen dle vzhledu, ale hlavně povahy. Poslední dobou totiž bilancuji životem a napadají mě různé teorie o tom, čí vlastně jsem.


Jsem vysoká, po tátovi. Mám světlé vlasy, po tátovi. Moje oči na svět koukají přes šedomodrý závoj, jako ty tátovy. Jen ten zadek a stehna mám kypřejší po mámě.


Když jsem byla malá, smrkávala jsem do tátova kapesníku. Táta byl ten rodič, který mi dovolil rozvoj motoriky, protože díky němu jsem se mohla patlat v lepidle a lepit si dřevěné domečky. Táta ve mně rozvíjel sílu, protože jemu jsem pomáhala přenášet truhlářský materiál. Táta je ten, s kým dodnes jezdím lyžovat. A táta mě prvních 150 kilometrů doprovázel při nově nabyté dovednosti, a to řízení motorového vozidla typu A1.


Za tátou jsem vždycky šla, když jsem něco chtěla. Zároveň mě naučil skromnosti a spořivosti, protože nepotřebuji tisíce věcí, které nikdy nevyužiju, a když už si něco vážně chci koupit, tak nad tím rozvažuju dlouho, hledám levnější alternativy, a nebo si zkrátka uvědomím, že to nepotřebuju tak, jako ty chtěné věci předtím. Táta mi dal něco ze své rozvážnosti a flegmatičnosti, ale i podvolnosti. Ač se to může zdát podivné, byl to táta, kdo mě naučil pořádkumilovnosti, protože v jeho dílně má vždy všechno své místo a není tam nic zbytečného.


Jsem masová, stejně jako táta. Ujíždím na ovocných dezertech, stejně jako táta. Ráda se cinknu chlastem, když je tam táta. Miluju buráky, stejně jako táta. Řízek je pro nás nade vše. Akorát táta radši brambory a já knedle.

To tátu jsem nejednou vedla z hospody, div že po čtyřech nelezl, a potácela jsem se s ním po cestě domů a poslouchala jeho pravdy. Táta je ten, se kterým mám nějaká tajemství. To táta je ten, kdo mě i přes jemu vlastní skromnost přemlouvá, abych si to kafe na tom výletě dala, když na něj mám chuť. To táta za mnou chodí, když potřebuje zkontrolovat nějaký mail nebo dokument.


Po mámě jsem zdědila snad jen tvrdohlavost, občasnou hysteričnost a výbušnost, slabou vůli a chuť k čokoládě. A tak je zkrátka nasnadě, že já jsem po tátovi a jsem na to patřičně hrdá.

Díky táto!

Bobouš °*•.•*°
 


Komentáře

1 ProstěPražák ProstěPražák | Web | 30. října 2017 v 10:59 | Reagovat

Váš táta musí být hrdý!

Odbočka: Já si třeba v poslední době uvědomuju podobnost k rodičům, když řeknu něco podobně, jako některý z nich (obvykle si řeknu, a sakra! To by se mi stávat nemělo! Tohle jsem nechtěl zdědit :))

Funguje to ale tak, že holky jsou tatínkovy, a kluci maminčiny?

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 30. října 2017 v 11:02 | Reagovat

hezky napsané:)něco mám po tátovi něco po mámě, dokonce bych řekla, že do určitého věku jsem měla spoustu věcí po taťkovi a od určitého věku jako bych se někdy chovala jako mamka:)

3 hrachajdice hrachajdice | Web | 30. října 2017 v 15:26 | Reagovat

Tak já teda na 100% po mámě, aspoň doufám  s tátou jsem si nikdy moc nerozuměla ( voják z povolání )

4 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 30. října 2017 v 16:38 | Reagovat

Já jsem svojí povahou spíš po mámě, taková klidnější.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. října 2017 v 17:27 | Reagovat

ale ta čekuláda, ta čekuláda...

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. října 2017 v 18:48 | Reagovat

No, z mámy toho vážně moc nemáš...

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 31. října 2017 v 11:57 | Reagovat

Rodiče formují tak to bylo je a bude.  Jablko padá blízko stromu

8 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 1. listopadu 2017 v 19:21 | Reagovat

[1]: Snad, možná, nevím. aspoň časem by snad být mohl. I já občas ujedu s takovým tím "je to tak a tak, JO?" a nesnáším to.
Těžko říct, asi záleží člověk od člověka, moje kamarádka má například skvělý vztah s mamkou a jako by jí z oka vypadla.

[2]: U mě spíš záleží na náladě.

[3]: I to se může stát, ale i někteří vojáci jsou super. :) Znám tři a všichni jsou k nezaplacení. :)

[4]: Jak moje tchýně. :D

[5]: To je mor, rok jsem jí nejedla a teď to na mě zase leze. :D

[6]: Díky bohu nebo bohužel?

[7]: Ano ano, kdybych vyrůstala mezi opicemi, měla bych něco od každého člena tlupy.

9 jay jay | 11. listopadu 2017 v 19:38 | Reagovat

Mně se strašně líbí, že to máš v hlavě tak hezky srovnaný a dokážeš se na sebe podívat zvenčí :-)

10 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 13. listopadu 2017 v 14:07 | Reagovat

[9]: Ani nevíš, jak mě tvůj komentář potěšil, Jayi. :) Ještě potřebuju hodně zapracovat. ;)

11 Miloš Miloš | Web | 22. listopadu 2017 v 23:41 | Reagovat

Je to zvláštní, ale dcery víc tíhnou k tátům a synové k matkám.

12 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 29. listopadu 2017 v 9:23 | Reagovat

[11]: Taky mám takový dojem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama