Poslední dobou

20. prosince 2017 v 22:08 | Bobouš |  Zápisky
Musím říct, že poslední dobou je to celé nějaké divné. Nepopsatelné. Bezvýznamné. Zkrátka divné. A proto raději článek nečtěte, pokud si nechcete pokazit dobrou náladu.


Vyvážela jsem plasty, vzala jsem si s sebou psisko, to aby měl trochu změnu. Nevydržel sedět ani tu minutu, co by mi trvalo vyházení všeho toho bordelu, takže jsem ho musela neustále usazovat na zadek, protože když šel pryč, jela za ním i kárka, na který byl přivázanej. Takže jsem na něj byla v tu chvíli vážně naštvaná. Počasí už přituhovalo a já měla u nosu nudli. Chtěla jsem co nejdřív domů, abych si ji mohla utřít aspoň do toaleťáku. Nebylo mi přáno.
Už jsem byla v půli cesty, když se ze zatáčky vynořil pickup a jel velmi pomalu. Hlavou mi hned problesklo "zloději psů", ne, nevím proč. Nicméně jsem pokračovala v cestě. Ale to se pro změnu vynořil soused, a tak jsme hodili řeč. Část nudle jsem si otřela rukou. Za chvíli jel pickup zpátky. Zastavil kousek od nás, zatímco psisko spásalo trávu nedaleko. Vystoupil pán a měl namířeno k nám. Třeba se chce zeptat na cestu. "Dobrý den, prosím vás, je tohle bígl?" ukazujíc na mé psisko. A tak jsem mu poreferovala o našem bíglovi, že prý má poslední den na rozmyšlenou, jestli si vezme nějakou malou bíglí slečnu nebo ne, a prý k dětem. Tak doufám, bígličko, že nedopadneš stejně jako ten náš chlupáč, ale podstatně líp.

Na druhou stranu, v posledních dnech mi dělá naše psisko vážné starosti. Jeho stav jsem nazvala "badovatěním" (to je tak, když má přítel jezevčíka Badyho, který neustále čumí do země a ocasem nezavrtí ani na řízek se sekanou). Inu, psisko mi hlavu od země nezvedne, ocas svěšený dolů, když ho pobízím k mazlení, tak jen tupě stojí a zírá na sníh pod nohama. Co taky čekat, v jeho věku. Přemýšlím, že ho záměrně nechám utéct, aby si provětral hlavu po svém, třeba mu pak bude líp. Jen doufám, že nezbadovatí napořád.

Ale není se čemu divit, nejspíš čuchá ve větru, že se chystá nějaký podraz. On totiž bráška dostane k Vánocům štěně, budeme ho hlídat přes noc na Štědrý den. Budeme ho hlídat doma, a to mi bude toho našeho psiska vážně líto, už teď je mi ho líto.

Že budou Vánoce, mi nějak pořád nedochází. Dárky jsem začala řešit až na poslední chvíli. Víceméně. Pořád mi nějaké schází a je to snad poprvé za celou dobu, kdy mám před Vánoci hluboko do kapsy. Ale já se s tím poperu. Už se těším na přerozdělování pistácií. Ono celkově letos dávám převážně jedlé dárky. No, tak napůl. Na jednu stranu mě to štve, že ty lidi vlastně nijak nepotěším, na druhou stranu jsem ráda, že se doma nebude válet tolik zbytečností. Asi si koupím i nějaký dárek pro sebe. Novou taštičku přes rameno, či snad deštník nebo boty. Asi půjdu po Vánocích do výprodeje.

Můj život se stal ještě větším bohémstvím, než byl vloni. Na všechny jsem převelice nepříjemná. Všem se vyhýbám, nejspíš se chci utopit ve vlastní šťávě. Kdy naposled jsem navštívila babičky? Jak je to dlouho, co jsem udělala něco skutečně užitečného? Jak se stalo, že jsem se všeho vzdala? Co se se mnou vlastně děje?

Musím ale přiznat, že studiu dávám o trošku víc než minule, ale ne o moc. Vlastně spíš míň. Ani tomu psisku nevěnuju tolik pozornosti. Uvízla jsem ve virtualitě. Nějaká práce, pomoc doma? Zadarmo ani kuře nehrabe. Už je to rok, co máma podniká. Vlastně se nic nezměnilo. Jen mi chybí ta rána, kdy jsem měla barák jen pro sebe a mohla se v klidu probouzet. Lituju toho, jaká ve skutečnosti jsem, vinu dávám všem. Marně hledám člověka, který by byl dokonalý.

Jsme spolu už tři roky. Čím déle, tím víc pochybuji. Drtí mě to. Chyba je ve mně. Ale nikdo nejsme dokonalí. Hledám jen chyby. Pozitiva jdou do pozadí, ani si jich nevšímám. Pak si to vyčítám. Bojím se budoucnosti.

Dá se říct, že při životě mě drží jen spánek, jídlo a teplo. To ostatní mi asi taky schází, ale spíš pozbývám, než nabývám. Kde je ta harmonie? Kam se podělo štěstí a radost? Musím začít od začátku, anebo se probrat do reality. Jasně že je tohle jen další z mnoha slabších chvilek a zase bude líp. Ale, vy víte. Hlavně si nejdřív musím zamést pod vlastníma nohama a neterorizovat a nevydírat ostatní. Což je těžké.

Tak si užijte ty svátky aspoň vy a važte si všeho, co máte, já to zkusím taky.

Bobouš
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. prosince 2017 v 22:51 | Reagovat

Třídění plastů je skutečně užitečné!
Hluboko do kapsy mám celý rok, nejen před vánoci. Párový život je strašně těžký. Harmonie zase přijde...:)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 21. prosince 2017 v 11:44 | Reagovat

hm tak mi přišlo že by to chtělo změnit celý život od základu..když jsi tak nespokojená
mně by nějaký "jídelní dárek" potěšil:-)
ale co si budeme povídat, u mě to už není o dárcích ale o tom pohodovém dni s domácí vánočkou a řízky večer:-)

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 19:52 | Reagovat

No dlouhe noci jsou drpresivni...snad se vse obtati s prodluzujicimi se dny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama