Stres mě přivede do hrobu

6. března 2018 v 14:07 | Bobouš |  Zápisky
Jak řekla doktorka, "něco vám leží v žaludku". Paráda, říkám si, takže mě moje zmršený dětství opravdu přivede do hrobu a jak se říká, stresory mám "všude, kam se podívám". A navíc mám jít ke cvokaři, super, to jsem si diagnostikovala sama už dávno, teď už na to mám i papíry. Co s tím teď? Rovnou se odepsat či s tím něco dělat? Tomu asi musím dát čas.


Já, osoba, která nikdy neměla žádný vážnější zdravotní problémy, mám teď problémy psychický. Hm. Začalo to předpokládám asi někdy na přelomu podzima a zimy 2015, ano, v maturitním ročníku. Od tý doby zhruba každý dva tři měsíce pociťuju jistej tlak na hrudi, a to těsně pod hrudní kostí. Spojitost se stresem mě napadla samozřejmě taky, ale vždycky jsem to zamítla s tím, že stres mám permanentně, ale hrudník mě tlačí jen nárazově. No, asi to nebyla tak docela pravda.


Tentokrát to bylo jiný, nebyl to jen tlak, bylo to jako kdyby mě někdo nakopnul. Navíc se mi občas dělalo na blití a ještě to ve mně navíc bublalo, jako kdyby ve mně skřítci hulili vodnici. A trvalo to už třetí den, narozdíl od obvyklého půldne v neděli. A ještě jsem stihla během předchozích dní spadnout na ledě i z koně (jo, Bobouš se začala učit jezdit). A tak jsem se rozhodla k tomu doktorovi jít, ano, já, která pomalu ani neví, jak její ošetřující lékař vypadá.


Jenže já mám na doktory štěstí. Můj obvoďák, když už si tedy vymyslím nějakou prkoninu (není to překlep), se kterou se za ním vydám, má alespoň v polovině případů dovolenou. Můj milý, mladý, sympatický doktor tam prostě nebyl a já pocítila vlnu zklamání, protože tu doktorku odnaproti dvakrát v lásce nemám, koneckonců k ní chodím častějc kvůli potvrzení do práce, ach ti závodní lékaři.


Situace se ale zdála vážnější, než jsem byla ochotná si připustit, a tak jsem po dlouhém rozhodování usedla v čekárně. Asi hodinu trvalo, než jsem přišla na řadu. Popsala jsem svůj problém, příznaky, byla prošetřena. Diagnóza: náběh na vřed dvanácterníku. To zní docela děsivě, ale mně to v tu chvíli spíš uklidnilo, protože je super, že v břiše nemám díru nebo něco natrženýho. Příčina: stres. Tohle se mnou zamávalo daleko víc, protože když studujete humanitky, máte tak nějak tendenci propojovat teoretické poznatky s nějakými praktickými příklady. Což pro mě akorát znamenalo potvrzení o mém duševním stavu, protože já prostě nejsem normální.


Bylo mi řečeno, že některé osobnosti jsou citlivější na to, a jiné zase na něco jiného, jiné jsou imunnější. To všechno ale přece dávno vím. Jen si mám prý najít cvokaře, abych mohla být cvok oficiálně, což se mi momentálně ani nějak nechce, protože mi to do sebe všechno tak krásně zapadá, že jsem vyléčená dopředu. Já totiž prakticky řeším jen svý samý stresory a nic jinýho, respektive o nic dalšího se nezajímám, takže se dá říct, že můj život je vlastně jeden velkej stresor. Máma, partnerství, škola i má citlivá, nevyrovnaná osobnost se slabou vůlí a jistým důrazem na systém a pořádek.

Jo, vědecká laboratoř by jistě zaplatila těžký prachy za možnost zkoumat mé já. Ale já se nedám.

Bobouš
 


Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 6. března 2018 v 18:27 | Reagovat

"Život je jeden velkej stresor!"
Páne jo, takhle věta by stála za patentování.
Dneska lékaři všechny problémy léčí slovy: "buďte bez stresů, v klidu". Hm..., lék na stresy a dnešní život velkejch stresorů nemají. Psychiatři tě narvou antidepresivy a pokud rovnou z nich neskočíš pod vlak, prý akorát oblbnou a plný chemií se ti zdá svět růžovoučký...:-))
Moc se mi líbí tvůj přístup!
"Já se nedám!" tomu moc fandím a držím palce, ať to vyjde!
PS - jak se má malá Mayla? :-)

2 sugr sugr | E-mail | 6. března 2018 v 18:42 | Reagovat

Jo a fotky jsou božííí, zvláště ta první, ta je překrásná, něco je v ní co hezky působí na duši. Děkuji.:-)

3 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 6. března 2018 v 19:00 | Reagovat

[1]: No, něco na tom bude. Ale jsem ráda, že vím, za co kdyžtak budu čuchat ke kytkám. :D Ke cvokaři se fakt nechystám, bych musela bejt velkej blázen, jo až mi odejde hafan, tak to si teprve nějakýho najdu (nejspíš novýho hafana). :D
Díky moc, snažím se to brát sportovně, ač celý den buď bulím nebo se chchtám na celý kolo. :D
Mayla roste jako z vody, už smrdí jako pes. :D Její starší kolega podstoupil kastraci, takže štěnda nebudou. :( Dle fotek vypadá spokojeně. :)

[2]: Díky moc, to se stačí jen vyklonit z okna, ve všech případech. :) Poslední víc jak půlrok na fotky nemám vůbec náladu, takže pak umřu u toho dohánění restů. :D

4 Eliss Eliss | Web | 6. března 2018 v 19:17 | Reagovat

Přeji ti hodně štěstí při volbě psychiatra a hlavně žádný stres 8-)

5 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 6. března 2018 v 20:01 | Reagovat

[4]: Žádnej cvokař nebude. :D

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 8. března 2018 v 17:01 | Reagovat

Pokud vim, tak dle současného nahledu vredy zpusobuji bakterie tusim Heliobacter nebo tak nejak...stres tomu přispívá, ale dase to lecit antibiotiky...

7 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 8. března 2018 v 20:25 | Reagovat

[6]: Jojo, taky o tom vím, snad má v sobě tuhle bakterii 90% lidí, ale tak to by mě ohrozilo už před těmi dvěma lety. Vzhledem k dlouhotrvajícím příznakům je na místě spíš ten stres. :)

8 jay jay | 21. března 2018 v 22:40 | Reagovat

Kašli na stres, budeš z něj mít vřed, ty jeden dvacáterníku!

A teď vážně. To by mě teda nikdy nenapadlo, že ten klidnej Bobouš je vlastně psychobouš.

A teď vážně. Na stresový bakterie jsou prej dobrý ořechy.

A teď vážně. Drž se! (dál od cvokařů)

A teď vážně... To dáš, Bobouši, to dáš ;-)

9 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 26. března 2018 v 22:26 | Reagovat

[8]: Milý Jayi, ani nevíš, jak mě těší tvá přítomnost!
No vidíš, a já už o svým psychickým zdraví pochybuju dva roky.
Ořechy papám, nejradši mám kešu a brusinky. :) A mandle v čokošce nebo skořici. :D
Už je to lepší, děkuju. :)

P.S. V blízké době očekávej zprávu na FB, musím tě zneužít. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama