Konec má začátek a naopak

14. července 2018 v 0:13 | Bobouš |  Zápisky
Milý deníčku, je to sotva měsíc, co mi skončila životní etapa trvající bezmála tři a půl roku. Nemíním si stěžovat, vše se zdá najednou tak nějak lepší a příjemnější, najednou mě toho tíží míň a má duše dostála svého vytouženého klidu. Jak by řekli jogíni, jsem v rovnováze, alespoň částečné. Vzpomínám si, s hlavou v rukách a očima probleskujícíma mezi prsty, jak jsem si na počátku puberty šifrovala do deníku jméno chlapce, který se mi onehdá líbil. Vzpomínám si, se sarkastickým úsměvem na tváři, jak jsem randila s klukama na internetu. Vzpomínám si, s hanebným ruměncem ve tvářích, jak jsem si na internetu psala prasárny s muži, které jsem ani neznala. Vzpomínám si, se spokojeným pohledem, na své první a poslední rande v životě.


Nikdy dřív by mě nenapadlo, že to budu právě já, kdo bude chtít ukončit něco, co trvalo tak dlouhou dobu. Že já budu ta nespokojená. Ale stalo se.

Těžko říct, co přesně se stalo, že se ten vztah začal pomaloučku bortit. Trvalo to už skoro půl roku, ještě se objevilo pár světlých chvilek, pár snah o nápravu, několikrát zableskla naděje, ale váha všech pochybností byla příliš vysoká. Všechno špatně za ty roky nebylo, byly i chvilky šťastné a příjemné, takové, na které si ráda občas vzpomenu. Vlastně jsme se nikdy ani nepohádali z očí do očí. Hádali jsme se jen párkrát, online, a vždy o tom samém.

Nevím, zda to byla souhra náhod, že všeho bylo moc a už to nebylo příjemný, anebo to byla souhra nutných skutečností a závěr byl patrný již od počátku. Nikdy jsme spolu sami bez někoho dalšího nebyli déle jak tři dny. Vždy byl přítomen někdo další. Nikdy jsme nebyli sami na dovolené. Nikdy jsme spolu obtížné záležitosti neprobírali osobně. Vždy se všechno řešilo online. Nikdy jsem se nesmířila s jeho kamarády. Nikdy jsem si nemyslela, že by můj přítel, natož já, hulil zelenou, i když jen příležitostně. Většinou jsem se nedokázala naladit na stejnou vlnu jako on a jeho kamarádi. Většinou jsem si připadala jako páté kolo u vozu. Vždy jsem jen tiše stála, klepala se zimou, poslouchala řeči, které bych sama snad nikdy říct nedokázala.

Všechno to, co mi během těch třech let vadilo, ale já byla ochotná to tolerovat, se najednou zformovalo do jakési nepřekročitelné hradby. Už mi nepřišla hezká představa o společném bydlení a dětech. Rozhlédla jsem se pořádně kolem sebe. Ne v přírodě na horizont, ale na lidi kolem sebe a jejich vztahy. Snad všichni si prošli za ta desetiletí krizemi, zase se usmířili a žili spolu dál. Ale někteří spolu už od začátku žili spíš vedle sebe než spolu. Tak nějak mi došlo, že přesně tohle by byl náš případ. Já bych si užívala svoje nenormální koníčky a představy o budoucnosti, zatímco on by seděl opodál s mobilem v ruce. On by vesele švitořil se svými kamarády a já vedle něj tiše seděla s hlavou v oblacích. Pak bychom se sešli doma a oba se věnovali tomu svému.

Shodli jsme se na tom, že tímto způsobem udržovat vztah, je nesmyslné. Nedokážu si představit, že bych měla další tři roky udržovat vztah stylem "navštívíme se o víkendu". Nedokážu si představit, že bychom se pak sestěhovali a dům zůstal stát v základech. Každý máme nastavené hranice jinak. Zpočátku jsem si myslela, zřejmě jako každý druhý, že jsme si souzeni, ale za ty roky jsme se oba nějak změnili, počáteční přetvářka vzala za své a oba jsme odkryli své pravé tváře. Moje hranice jsou tvrdé a konzervativní, zatímco jeho otevřené a tvárné. Najednou se začalo objevovat tolik neshod. A kompromis? Pro mě neexistuje. Na druhou stranu jsem nechtěla, abych s ním manipulovala a vodila ho celý život za ručičku.

A proto se stalo přijatelnější naše životy rozdělit.

Během posledních pár měsíců jsem extrémně změnila své hodnoty a priority. Stala jsem se výrazně odtažitější. Najednou jsem ho měla pouze ráda, když jsem se ptala sama sebe, zda ho miluju, odpovídala jsem záporně. Měla jsem ho ráda jako člověka, ale přestala jsem ho milovat jako partnera. Vlastně během celého vztahu pro mě bylo těžké vyslovit ta slova s velkou vahou. Vyslovila jsem je jen párkrát a vždy jsem vyčkávala na tu správnou chvíli... Chtěla jsem být víc a víc sama. Vytvořila jsem si další dokonalý předobraz své alternativní budoucnosti. Údajně je teď moderní tento způsob života "být sám". Já s trendy obvykle moc nechodím, ale v tomhle jsem se našla, alespoň pro tuto chvíli. Netvrdím, že mi to nebude za čas líto, anebo že zas někdy nepřehodnotím své priority. Taky jsem jenom člověk.

Nemůžu ale říct, že by byl na mě zlý nebo špatný. Naopak. Byl až moc hodný a ochotný, ale nejen vůči mně, ale vůči všem. Jsem si jistá, že by mi nikdy neublížil, nepodvedl. I proto jsem vztah chtěla raději ukončit. Raději mu dát volnost a možnost rozdávat radost ostatním, než si ho držet jen pro sebe a udržovat v neštěstí jeho.

Jsem si jistá tím, že to bylo v této situaci to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Myslela jsem si, že budu jako želva alespoň pár týdnů či měsíců, ale překvapivě jsem byla smutná asi jen první tři dny. Nelituju toho, že ten vztah kdysi začal, ani toho, že nedávno skončil. Asi se to tak mělo stát. Věřím tomu, že si najde někoho lepšího, kdo bude sdílet i jeho radosti. Jsem nakonec spokojená, že to takhle dopadlo a už se mi hlavou nehoní úvahy nad tím, jak mě to celé štve.

Už je to za mnou a může začít něco nového. Doufám, že konečně dokážu taky projednou manipulovat sama se sebou.

Bobouš °*•.•*°
 


Komentáře

1 beallara beallara | 14. července 2018 v 7:40 | Reagovat

To zda jste udělali dobře či nikoliv, to ukáže čas, ovšem já sama za sebe jako zralá žena říkám, je dobře, že váš vztah skončil.
Mám přátele, kteří jsou spolu ve vztahu 36let, každý je jiný, každý má jiné zájmy, ovšem jejich láska dokázala neuvěřitelně tyto rozdíly vyvážit, jsou stmeleni, jsou spjati poutem, které cítí.
Přeji ti krásné léto a já si myslím, že když přijde ten správný, mnohokrát člověk sáhne po kompromisu a nelituje.

2 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 14. července 2018 v 10:16 | Reagovat

Z tvojho článku je cítiť, že už si to potrebovala, už si potrebovala sa od neho odstrihnúť a ísť ďalej, a dobre si urobila, lebo je cítiť, že ťa to akokeby nakoplo, a posunulo ďalej a zbavilo akokeby bremena, ktoré ťa ťažilo. 3 a pol roka nie je málo, ale na to, že ste nikdy neboli sami, ani na dovolenke a tak, tak sa naskytáva otázka, či by si si vôbec vedela predstaviť byť s ním sama, bývať s ním sama a pod. Takže asi je lepšie, že to skončilo, a presne ako sa hovorí, jedny dvere sa zatvoria a druhé sa otvoria. Prajem ti veľa šťastia. :)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. července 2018 v 11:55 | Reagovat

Také věřím, že s opravdovou láskou i kompromisy budou...
Lepší vztah ukončit hned, než později se závazky, se společnou domácností...

4 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 14. července 2018 v 23:46 | Reagovat

[1]: Díky za tvůj názor, sdílím ho. Nejhorší na tom je, že když do toho člověk vstupuje, tak je zaslepen a těžko pozná, zda je to ten pravý.

[2]: Zatím jsem ve "stázi". Nedělám zhola nic produktivního. Což o to, představit bych si to dokázala, já jsem to i dlouho požadovala, ale zkrátka nebyly možnosti, a když už byly, tak se najednou objevil nějaký křen. Díky.

[3]: Se mnou je to těžké, z nějakého důvodu ústupky nedělám snad v ničem... právě, taky jsem si říkala, radši rovnou, než to takhle lámat přes koleno dalších x let.

5 Helga Helga | Web | 16. července 2018 v 22:22 | Reagovat

já teda nevim, ale existuje nějaký vztah kdy se dva milují třeba 20 let? Já žádný takový pár neznám, po pár letech to sklouzne k takovému souznění, ale že by z páru po dvaceti letech tryskala vášeň a láska.. a když už to tak vypadá, tak za zavřenými dveřmi se děje něco jiného..  Takové vztahy jsou jenom ve filmech a pohádkách a já jenom žasnu nad tím, kolik ženských čeká na svého prince, ano, potkají ho a po třech letech zase zjistí, že už vášeň nestříká z pórů a pošlou se zase do hajzlu. Sorry za upřímnost, ale fakt nikoho takového neznám. Ale neříkám, že je to správně.Podle mě jsou dvě skupiny ženských, skupina A odkázána na střídání princů a výbuchy vášně a zklamání,  skupina B zůstává v tom souznění, bez vášně jako na začátku, ale s láskou a stále, s kompromisy a spolehlivě a dlouhodobě.  Ale třeba najdeš prince, kde to bude fungovat třeba i po třech..deseti.. dvaceti letech. :)

6 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 16. července 2018 v 23:31 | Reagovat

[5]: Do článku jsem to nepsala, ale každopádně... nějak se mi celkově znechutili chlapi, nemám vůbec náladu na to, trávit celej život s nějakým upoceným sexuchtivým hovadem (rozumějme mužem).
Každej jsme byl jednou mladý, takže si na tu životní moudrost musíme nějak přijít, určitě to taky znáš a pamatuješ, kdyžs říkávala "já taková nebudu".
Taky neznám žádnej pár, kterej by fungoval a miloval se až do smrti. To jsem od toho ale taky nečekala.
Takže v souhrnu - cílem nebylo si stěžovat, po chlapech teď vůbec netoužím (ale netvrdím, že se to časem zas nezmění) a ponaučení je takový, že já s žádným chlapem nikdy vycházet nebudu, ani na 50 %. Takže patřím asi do skupiny C - radši se druhýmu pohlaví vyhýbat, než abychom si navzájem vůbec otravovali život. Eh, jo, tohle je prej teď moderní.
P.S. Omlouvám se za ten tón komentáře, ale nemůžu jinak.

7 jay jay | 18. července 2018 v 19:42 | Reagovat

Letmo jsem zkontroloval maily a žádný prasárny nenašel! (překvapený smajlík)

Každopádně bylo tvé rozhodnutí dobré. To, co píšeš v té poslední odpovědi z pondělka, nepovažuju za věc, která by se časem nemohla změnit. Jsem si naprosto jistý, že jednou s nějakým chlapem budeš vycházet nejmíň na 74,5 %. A to už je dost na bydlení ve společném bytě a založení rodiny. Potřebuješ asi najít nějaký neupocený hovado, který sice bude sexuchtivý, ale budeš ho právě proto zbožňovat! (třeba, nebo jiný hovado, chlapi jsou různí, úplně stejně jako ženy ;-) )

Přeju ti hodně štěstí, milá Bobouši :-)

8 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 19. července 2018 v 0:18 | Reagovat

[7]: Se vždycky na tvůj komentář třesu jak želé. :D Milý Jayi, s tebou jsem si psala na jiné platformě. Zdaleka nevíš všechno. :D ;)

O tvé jistotě se asi teď nebudu moc vyjadřovat. Momentálně je to asi pořád moc čerstvé a věřím tomu, že jistou část rozhodnutí podporují různé zaujatosti. :) To, že to upocený hovado je sexuchtivý, mi na tom asi vadí nejvíc. Jo, asi ze mě bude frigida. :D

Díky moc, i za tu neděli, počítej brzy s článkem! Pozdravuj sušenku. ;) (a omlouvám se, pokud by jí to označení urazilo) A drž se oběma kolama na zemi. :)

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 23. července 2018 v 19:56 | Reagovat

Zkratka, systemy nejsou kompatibilni...

10 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 24. července 2018 v 20:27 | Reagovat

[9]: To by ale na článek nestačilo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama